Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Resty sú resty a treba ich postupne likvidovať, zvlášť keď ide o moju obľúbenú kapelu. INSANIA ešte v priebehu minulého roka vydala ďalší, v poradí už ôsmy album, ktorý sa dočkal priaznivých reakcií, ale aj výčitiek, že skupina sa opakuje Lenže ono to nie je celkom pravda a aj keby bola, v prípade INSANIE by mi to ani tak veľmi nevadilo - aj tak by bola lepšia než väčšina domácich formácií.
Brňania pokračujú v trende nastavenom na predchádzajúcom albume, pričom ubrali na tvrdosti, no aj napriek tomu zostali dostatočne radikálni a jed pľujú ešte viac, ako hovoria. Rovnako sa mi nezdá, že by kabátovateli, ako to pod recenziou píše kolega Shnoff. Tam, kde predtým stavali na tvrdosti, teraz vložili viac melódií a budovania atmosféry.
Posun vidím aj v Polyho speváckom prejave. Akoby objavil viacero nových hlasových polôh, niektoré jeho party mi vzdialene pripomenuli Viléma Čoka (alebo to je hosť menom Slakh?). A keď už sme pri speve, tak ženský (či dievčenský?) spev v podani Lidušky Karáskovej v „Píšu ti švabachem“ mi tak mimovoľne a veľmi príjemne pripomenul detský zbor „Hobitov“ z ranej histórie kapely.
Textovo si ide Poly svoje už desaťročia, bez ohľadu na kohokoľvek a čokoľvek, jediná zmenu, ktorú som si všimol, tkvie v čoraz väčšej adresnosti jeho posolstiev. Či už to je dôsledok toho, že tvrdšia je aj doba, alebo ide o sklamanie z toho, že ich doteraz zahalené posolstvá všetci ignorujú, to netuším. V každom prípade som mal Polyho rýmy vždy rád. Dokáže nimi nielen pobaviť, ale aj povzbudiť k zamysleniu.
INSANIA je vyzretou kapelou, ktorá ani na novinke neostala nič dlžná svojej povesti. Nič viac, ale ani nič menej.
P.S.: Ak by niekomu prekážalo málo bonusových skladieb, na obale CD možno nájsť QR kód, ktorý odkazuje na ďalší zaujímavý materiál.
INSANIA potvrdila status kvalitnej a nekompromisnej kapely. Je tu viac adresnosti, menej tvrdosti, viac atmosféry a vyzretosti.
7,5 / 10
GRRRotesky (2022)
Na počátku byl spam (2017)
Zapal dům poraž strom... (2013)
Kult hyeny (2010)
Rock'n'Freud (LP) (2008)
Rock'n'Freud (2007)
Out (2004)
Trans-Mystic Anarchy (2001)
Recycling (Live in Seattle) (2000)
Virtu-ritual (1998)
Woodo Astrology (7'') (1997)
God Is Insane – Join Him (1996)
Caught Red-Handed (7'') (1995)
Crossfade (1994)
Vertigo (7'') (1993)
R.U.Dead? (demo) (1992)
Vydáno: 2013
Vydavatel: X Production / RedBlack
Stopáž: 43:39
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
