PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rychlost versus zarputilost. Neurvalost versus těžká váha. Otrokovice versus Brno. Split nahrávky jsou vděčným sběratelským artiklem a stejně tak výhodně rozloženým prostorem pro interprety, kteří nemají momentálně chuť vydávat EP nahrávky sólo. Základním předpokladem úspěchu takového počínání je přítomnost alespoň jedné silné kapely, ale pokud si to na ploše nosiče rozdají 2 rovnocenní "soupeři", není důvod si moc stěžovat.
Zvukově (anebo spíše hlukově?) velice slušně naládovaný vinyl potěší samozřejmě hlavně fajnšmekry těžkotonážního metalu. A je vcelku jedno, jestli preferují nákládačku ve vyšší rychlosti anebo si rochní v pomalých rytmech, dávkovaných s patřičně hutnou kytarovou polevou. Obojího je k dostání měrou vrchovatou. Ačkoliv uznávám, že to je vzhledem k omezenému prostoru split nahrávky pojmem notně relativním.
Vysokooktánový crust, do nějž se vydatně přilévají hustá kytarová aditiva v našich končinách na světové úrovni předváděli už před pár lety pražští GUIDED CRADLE a dá se říct, že v jejich hlubokých stopách kráčejí i TOMORROW'S HELL. Kapela z moravských Otrokovic sice neprojevuje až takové epické choutky, jinými slovy to tentokráte nebude o heroických kytarových vyhrávkách a kudrlinkách, ale veškerou svojí sílu soustředí do jednoho bodu. Tím je takřka až na krev odehraný žánrový nadstandard, který i navzdory absenci jakékoliv originality lze označit za vyšší. Čtveřice skladeb odsýpá nenuceným způsobem a přesně v momentě, kdy by se měl z důvodu menší proměnlivosti dostavit kolovrátkový efekt, nastupují velmi jemné náznaky melodiky, které však ve výsledku jen stvrzují celkový devastační dojem.
Dva roky starý bezejmenný debut TUMMÖ jsem na tomto místě, myslím, vychválil více než dostatečně. Tato poněkud kratší připomínka zahnilé existence brněnského tělesa nepřináší nijaký výraznější posun v jejich výrazivu, ale spíše jen kontroluje kvalitu kotevního upevnění v divokém sludgemetalovém přístavišti. Plnoštíhlý kytarový zvuk vás sice nesemele jako právě dorazivší tajfun, ale stavět se tomuto obéznímu rarachovi do cesty taktéž příliš nedoporučuji. Kráčí si sice tou svojí neomalenou chůzí, kdy se přehazuje ze strany na stranu, čekat však od něj časté přestávky jako důsledek dýchavičnosti by bylo pošetilým bláznovstvím. To koneckonců, když ve druhé části této skladbové trilogie lehce přidá do kroku, asi pochopí úplně každý. Zuřivost a celkově velmi agresivní přístup zůstávají takříkajíc na svém. To však zatím určitě neznamená stagnaci, ale naopak jemné korekce vlastního výrazu, který v případě této kapely lze popsat jako vyspělý.
TOMORROW'S HELL a TUMMÖ, to je energie a nasazení, dávkované ve dvou odlišných formách v zásadě totožného pohledu na věc. Je to jako když si to dva slušně stavění sumo zápasníci rozdají nejprve v ringu, aby pak společně zašli na jedno.
Čelní srážka TGV s nákladním vlakem.
Vydáno: 2013
Vydavatel: Dead Heroes Records / Phobia Records / Rarach Katu
Parádne splitko dvoch skvelých spolkov, ktoré som videl párkrát aj naživo. Obe bandy zverejnili skvelé materiály, no v tomto prípade ma viac melie brnenská strana-- Tomorrow´s Hell 8,5 Tummo 10
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.