Situace, do které Rolf Kasparek přivedl své RUNNING WILD, jistě není šťastná. Po několika letech hibernace a dokonce oficiálně deklarovaného rozpadu je sice vrátil zpět k životu, ale přidal jim k tomu jen dvě chatrná alba, která ani náhodou nedosahují lesku jeho nejslovutnějších děl (i těch palubních). Zamrzí to obzvláště u druhého z nich, totiž loňského zápisu „Resilient“, jenž ještě více rozdmýchával (jak se později ukázalo) naprosto liché fanouškovské naděje.

Čili situace jako stvořená pro toho, kdo se rozhodl se v pravou chvíli do věci vložit a dát vzniknout pirátským historkám, které jakoby kapitánu Rolfovi v jeho nejlepších létech z úst vypadly. A zde na scénu přichází projekt s přiléhavým názvem BLAZON STONE, tvořený pouhopouhými třemi hudebníky, a sice Švédy Cederickem „Cedem“ Forsbergem (kytary, baskytara a bicí, jinak ROCKA ROLLAS) a Erikem Nordkvistem (zpěv, jinak ASSAULTERY), a Polákem Janem Pawelem (klávesy).

Ti si na svém debutu „Return To Port Royal“, jak jinak, vzali za vzor v úvodu vzpomínanou německou skvadru v jejích nejlepších létech, lemovaných zejména dvěma alby, které v těchto souvislostech jistě není nijak složité vystopovat. Výsledek? Inu, předem očekávaný, asi jako když si cínoví vojáčci začnou hrát na pravou, profesionální armádu.

Jen velmi nerad bych se v této souvislosti pouštěl do spekulací typu „když už tak dnes RUNNING WILD nezní, je dobře, že tak zní alespoň někdo jiný“. BLAZON STONE jsou totiž tak špatní, že dokonce i současná kasparkovská mizérie jim s přehledem naklepává zadnici. Ne snad proto, že by jejich tvorba neměla hlavu a patu (tu rozhodně má), ale prostě proto, že očividně úplně slepě nechtějí nic jiného, než jen znít jako klasičtí a praví RUNNING WILD, neohlížeje se nalevo ani napravo, bez jakýchkoliv alespoň trochu vážně myšlených autorských pokusů. A v tom je ne kámen, ale rovnou skála úrazu, neboť jimi samozřejmě nejsou. Typická intra, pirátská tématika, předehry, kytarové vyhrávky, melodie, všechno je to, jako kdybyste zkrátka výseč z diskografie Rock´n´Rolfova dítka z let 1988 - 1998 nasypali do jednoho kotle, v něm povařili, podusili a pomíchali, a pak z toho upletli nové cédéčko. „Bad To The Bone“, „Little Big Horn“, „The Privateer“, „Masquerade“ nebo „Treasure Island“, je tam slyšet úplně všechno, na co si jen fanoušek pirátů z Hamburku vzpomene a co se mu také každou sekundu poslechu spolehlivě vybavuje, snad jen ten zpěv se úplně stoprocentně nepovedlo napodobit (nicméně ani v tom bych, paradoxně, nějaké pozitivum nehledal).

Ne ne, když už vzývat nejslavnější historii RUNNING WILD a zvolit si k tomu právě popsané prostředky, to už by byl mnohem lepší poctivý revival, který by si nehrál na umění a jen a pouze zručně zprostředkoval zmíněný předmět zájmu. O nic víc totiž nejde ani v případě BLAZON STONE a o to smutnější je pak upachtěný obsah „Return To Port Royal“, který spíš než by oživil obrázky z doby, kdy v královském přístavu vál ten nejpříznivější vítr, jen zkrátka pěkně a pořádně opruzuje.