CULT OF FIRE i na své druhé nahrávce dokazují, že jsou skvělým vývozním artiklem. Nejenže v zahraničních médiích sbírají jedno vysoké hodnocení za druhým, ale jsou jako jedni z mála zváni na skutečně prestižní akce, byť se v tomto případě jedná o záležitosti striktně žánrové.

Je pravda, že jejich pojetí klávesového black metalu není smrtelně originální, avšak souznění výrazné atmosféry, agrese a skvělých melodií, jež jsou citlivě zabudovány do kvalitně vystavených kompozic, budí oprávněné nadšení. Jsem dalek extatických výkřiků, ale o tom, že v domácím prostředí se jedná v rámci žánru o naprostý top, není třeba vůbec diskutovat a i v porovnání se světovou konkurencí má kapela rozhodně co říct. Když se k tomu přidá i zajímavá image, představují CULT OF FIRE pro blackmetalového fanouška to pravé potěšení.

Oproti „Triumvirátu“, který zahákl a nepustil, je nutno dát novince tentokrát trochu více času. Stejně jako posledně, obsahuje i tato naprosto kouzelné melodie, nově zpestřené sitárem, odříkáváním manter a popěvky opěvujícími kult bohyně smrti Kálí, jíž je nahrávka věnována.

CULT OF FIRE totiž opustili prostředí španělských kajícníků a vrhli se na hinduistickou půdu, konkrétně do oblasti tamějších pohřebních rituálů, jak už se ostatně člověk znalý indického písma dévanágarí může jednoduše dovtípit při pohledu na seznam skladeb. Originální to je natolik, že náš redakční systém ani neumožňuje vložit původní název alba „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ do nadpisu nad článkem. Faktem je, že kapela je v tomto ohledu velmi perfekcionistická, pročež s novou deskou přichází i změna loga, stejně jako nová koncertní image poplatná konceptu nahrávky.

S tím samozřejmě souvisí i zničující atmosféra naprosto odpovídající ideovému směřování alba. Obrazy pohřebních hranic a plamenů vytanou v mysli při poslechu zcela samozřejmě a jako organické se jeví i začlenění již zmíněného sitáru. Použití nástroje, jenž v západním světě zpopularizoval Ravi Shankar, bych zvlášť u české blackmetalové kapely nečekal. Ale vlastně proč ne, když někteří jiní používají banjo... Nesporným faktem však je, že výsledek zní úplně přirozeně.

Tato skutečnost, stejně jako i další bonusy (např. parádní obal a snad čím dál tím víc chytlavé melodie) mají za následek, že se CULT OF FIRE a „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ řadí mezi naprostý BM top loňského roku. Jasně, hype okolo kapely je dost velký, ale oprostíme-li se od něj, dostaneme skvělou žánrovou nahrávku. A že je z domácích končin, potěší o to víc.