Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V rámci doplňování restů uplynulého roku je na tomto místě nutno zmínit i stále ještě aktuální nahrávku britského veterána Davida Bowieho, jehož diskografie čítá se započtením „The Next Day“ úctyhodných 24 kusů, počítaje v to pouze řadové desky.
Není se co divit. Mistrovi přeci jen táhne na sedmdesátku (oslaví ji za tři roky) a je možná až s podivem, že se tohoto věku při jeho dobře známém životním stylu vůbec dožil. Období nezřízeného chování je však dávnou minulostí. Pan Bowie seká dobrotu, vede spořádaný život staršího pána a za největší poklesek poslední doby je tak možno označit snad jen odmítnutí Řádu britského impéria.
Nás však přeci jen zajímá spíše svět hudební a tam naštěstí k žádnému otupení hran nedochází. Bowie už sice nechrlí desky tak, jako v sedmdesátkách (schválně si je spočítejte) a „The Next Day“ vychází po dlouhých deseti letech od poslední řadovky, ale někteří holt mají co říct i v období raného stáří. Aktuální nahrávka toho budiž opravdu tím nejlepším důkazem.
Nezřídka odkazujíc někam k muzikantovu berlínskému období album zkrátka chytne a nepustí. Ano, hlas se s přibývajícími léty pochopitelně mění a v tomto věku to už stejné jako ve dvaceti prostě nebude, nicméně cit pro složení skvělé kompozice jen tak nezmizí. Ať už se jedná o některou z řádně hitových, přímočarých vypalovaček („The Stars (Are Out Tonight)“, „(You Will) Set The World On Fire“), ale klidně i ploužák („Where Are We Now?“). Tohle šlo Bowiemu vždycky na jedničku, stejně jako oscilování mezi různými hudebními styly, což ostatně dokazuje i zde. A když v závěrečné „Heat“ zpívá „I Don´t Know Who I Am“, jako by tím vlastně symbolizoval celou svou hudební kariéru.
My naštěstí víme, kdo Bowie je. Výborný muzikant s celou řadou zásadních desek, který je schopen přizpůsobit se tomu, co je momentálně in, případně onen kurz sám udávat. V případě „The Next Day“ se sice historie přepisovat nebude, ale pocit ze skvěle odvedené práce prostě odmazat nelze. Chtělo by se říct, že je album dost dobrým pozdravem z důchodu, ale bylo by to vlastně nefér, když je Bowie i touto nahrávkou schopen vytřít zrak o generace mladším hudebníkům. Kdo umí, ten umí.
Další skvělá nahrávka z dílny Davida Bowieho. Co dodávat více?
9 / 10
Skladby
1. The Next Day
2. Dirty Boys
3. The Stars (Are Out Tonight)
4. Love Is Lost
5. Where Are We Now?
6. Valentine´s Day
7. If You Can See Me
8. I´d Rather Be High
9. Boss Of Me
10. Dancing Out In Space
11. How Does The Grass Grow?
12. (You Will) Set The World On Fire
13. You Feel So Lonely You Could Die
14. Heat
Diskografie
Blackstar (2016) The Next Day (2013) Reality (2003) Heathen (2002) 'Hours...' (1999) Earthling (1997) 1.Outside (1995) The Buddha Of Suburbia (1993) Black Tie White Noise (1993) Tin Machine II (ako TIN MACHINE) (1991) Tin Machine I (ako TIN MACHINE) (1989) Never Let Me Down (1987) Tonight (1984) Let's Dance (1983) Scary Monsters (And Super Creeps) (1980) Lodger (1979) ''Heroes'' (1977) Low (1977) Station To Station (1976) Young Americans (1975) Diamond Dogs (1974) Pin Ups (1973) Aladdin Sane (1973) The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And The Spiders From Mars (1972) Hunky Dory (1971) The Man Who Sold The World (1970) Space Oddity (1969) David Bowie (1967)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2013 Vydavatel: ISO / Columbia Stopáž: 53:17
Produkce: David Bowie, Tony Visconti Studio: The Magic Shop
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.