Spolupráce zavedených hudebních veličin budí vždy rozporuplná očekávání. Může totiž dopadnout všelijak, jako nalezení tolik vytoužené jiskry mezi hudebníky, ale i jako výsledek příliš logického spojení velkých jmen, která mají k sobě nějakým způsobem blízko. A řekl bych, že druhá varianta je právě případ spolupráce SUNN O))) & ULVER.

Recenzovaná deska není prvním setkáním těchto kapel. Možná si někteří vybavíte skladbu „CUTWOODeD“, která se objevila na kompilaci „WHITEbox“. V patnácti minutách znepokojivé elektronické zvukomalby a kytarových stěn se krásně rozvinul potenciál obou hudebních těles a představoval i jeden ze vzácných případů, kdy se ULVER vydali za hranice tzv. bezpečného experimentování.

Těžko bych nějak blíže definoval experimentaci „nebezpečnou“, ale představuje ji například hudba JAZZKAMERU nebo Christiana Fennesze, kteří se mimo jiné podíleli na desce „1993-2003: 1st Decade In The Machines“ nebo třeba Johna Wieseho, který skladbu „CUTWOODeD“ produkoval. A nejde ani zdaleka o to, že by jejich hudba byla například nějakým extrémně nepřístupným hlukařením.

ULVER však přebírají vlivy od svých vzorů, ať už jsou jimi COIL nebo sedmdesátkový art rock, s jistou okatostí a teatrálností, která je výše zmíněným hudebníkům docela cizí. Nemusí se to nutně projevit negativně, ale v souvislosti s „Messe I.X-VI.X“ nepřichazejí na mysl slova jako okatost a teatrálnost v dobrém slova smyslu.

„Terrestrials“ se nedá upřít cit pro detaily, s jakým jsou pozvolně gradující skladby vystavěny, příjemná atmosféra a nezvyklá melodičnost. Krom toho se drží víc při zemi než „Messe I.X-VI.X“, onen orchestrální patos tu docela chybí. Podobně jako „Messe I.X-VI.X“ je „Terrestrials“ převážně instrumentální, Garm se vokálně projeví jen krátce v závěru alba. Na poměry SUNN O))) se deska jeví jako nebývale odlehčená, místy působí jako optimističtější a vzdušnější pokračovatel skladby „Alice“ z „Monoliths & Dimensions“. Trubka vinoucí se v „Let There Be Light“ zas dává prostor spekulaci, že takhle by mohlo znít „Shadows Of The Sun“ zamýšlené jako ambientní a nikoliv „písničkové“ album.

A možná právě proto se těžko ubráním zklamání. Nesliboval jsem si od téhle desky hudební pokračování „CUTWOODeD“, ale tak trochu jsem čekal, že ač hudebně jinde, mohly by plody téhle spolupráce být podobně „za hranou“, jak se to ostatně povedlo Stephenovi O´Malleymu s Mikou Vainio v projektu ÄÄNIPÄÄ. „Terrestrials“, bez ohledu na spekulace o tom, kdo ze zúčastněných nese větší vinu, zní zkrátka příliš krotce a očekávatelně. Což není úplně špatně, ale, vzhledem k zůčastněným muzikantům, trochu málo.