Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Erik Truffaz je v posledních letech poměrně pravidelným návštěvníkem České republiky. Díky svému širokému stylovému záběru je každý z koncertů zpravidla trochu jiným zážitkem, ať již se jedná o řadové nahrávky s jeho kvartetem či rozličné projekty s umělci z jiného hudebního spektra.
Ostatně spolupráce s hudebníky z jiných žánrových koutů je pro Erika Truffaze poměrně charakteristická a tak vedle klasických jazzových kousků z řadovek si lze užít skladeb s doteky world music či elektronické hudby. “Being Human Being” je Trufazzovo další setkání s Mexičanem Murcofem a jejich spolupráce dala vzniknout zvukové koláži, která doprovází futuristické obrazy renomovaného francouzského komiksového tvůrce Enkiho Bilala.
Celý večer v Akropoli byl zcela zasvěcen projektu “Being Human Being” a po více než 70 minut se tak diváci mohli nechat unášet futuristickým vizuálem, jehož dráždivou podmanivost dále dotvářela Truffazova trubka, Murcofova manipulace se zvukem a bicí a perkuse Phillippa Garcii. Hudba samotná se pohybovala ve zcela opačných intencích, než na co mohou být diváci zvyklí z Truffových líbivých řadových desek poslední doby. Nelinerání celky vystavěné na souznění perkusí, elektronického šumení či nervózně tepajících bítů a trubky, jejíž zvuk trumpetista nezřídka moduloval či nahrával do smyček, často více než cokoliv jiného připomínaly zvukovou koláž, kterou bylo třeba se nechat unášet a sledovat spletité melodické a rytmické smyčky. Pro hrubé přiblížení se nabízí tvorba skandinávských kolegů Arve Henriksena a jeho spolupráce s Janem Bangem či některé polohy Nilse Petera Molvaera.
Ačkoliv vlastní projekce, čerpající z především z trilogie "Le Sommeil du monster", nesdělovala konkrétní příběh, bylo možné vysledovat dílčí tématické celky, v jejichž rámci dokázal sled expresivních obrazů podepřený hudebním doprovodem dramaticky gradovat a zprostředkovávat jakousi nepřímou katarzi.
Pokud poslední Truffazovy desky čelí kritice kvůli směřování do středněproudých vod, pak projekt “Being Human Being” mohl uspokojit všechny, kdož oceňují hudebníkovu experimentálnější a méně přímočarou polohu. A tento koncert byl příjemným důkazem toho, že Truffaz stále dokáže velmi snadno okouzlit.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
