Pištící lolitky, zesměšněné tváře českého showbyznysu, sarkastická odpověď na otázku, proč Hitler táhl na Evropu, bouře sprostých výrazů, flusání před sebe, vedle sebe, za sebe i na sebe, epileptické záchvaty frontmana, „bobří tanečky“, potácející se basák s přezdívkou slavné značky kondomu, šťípání si bradavek, líbání mezi sebou na pódiu, neustálé strkání si mikrofonu za trenky, litry potu, hektolitry alkoholu a kopa skvělý muziky k tomu. O jaké to šílené koláži to píši? To pouze heslovitě uvádím krátké shrnutí břeclavské zastávky pražských šílenců z HENTAI CORPORATION, kteří přišli, vypili se a na závěr, snad aby se neřeklo, celý klub rozsekali na hadry.

A přitom to zezačátku vypadalo tak nevinně. Boxy byly příjemně zaplněny, jeden si zarezervovala kapela, za zvuků typické „kulisové“ hudby popíjela, konverzovala a nikam nepospíchala. Zpocený s vědomím, že avizovaný začátek v 20:00 nestíhám, náhle zjišťuji, že je pouze čistě orientační a skupina začne hrát až před půl desátou. Ten čas se přiblížil cobydup. Po prvním hrábnutí do strun a frontmanově oznámení, že kdo sedí, je buzna, vstává většina účastníků včetně autora těchto řádků, jednak aby si zachoval svou sexuální orientaci neposkvrněnou a především neplatil na tomto UG místě za znuděného intelektuála.

Že se jeho maličkost z rázu přetvoří na blíže nedefinované, běsnící monstrum, snad nečekal ani v těch nejujetějších snech. Nešlo však jinak. Úžasně chytlavý mix všemožných extrémů, který si sama kapela definuje jako thrash-rock´n´roll, od začátku nabral nelítostné, strhující tempo a lomozil břeclavským „klubíkem“ s takovou intenzitou, že až do závěrečného hvizdu v podobě povedené a svojsky uchopené „Zubaté“ od PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, pařil každý, kdo měl alespoň jednu nohu, pokud snad nepřišel do klubu omylem.

Vedle výtečné hudby mají Pražané eso v rukávu v podobě svérázné pódiové prezentace, které vládne střelené individium Radek Škarohlíd. Ten krom velké odolnosti vůči alkoholickým nápojům, z toho plynoucího nevybíravého slovníku, disponuje i skutečně zábavnými improvizačními schopnostmi, a taktéž obdivuhodným vokálním přednesem, který v sobě pojímá vše od procítěných partů, různých hrdelních odstínů až po úctyhodné Plantovské výšky. Nutno zdůraznit, že s naprostou jistotou vystřižené. Ve spojení s neustálým dováděním, běháním (v tomto případě na místě, neb nebylo kam), prováděním všemožných skopičin, působí jeho přítomnost na pódiu velmi energicky.

A stejně jako na velkém pódiu v srpnu minulého roku, i v těchto stísněných podmínkách to zafungovalo přímo nadpozemsky. A přitom bylo jedno, jestli se hrálo z nové, stále čerstvé fošny „The Spectre Of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels From Planet Breadcrumbs Are Attacking A Giant Tree Monster Who Has A Vagina And Holds Hitler Hostage“ (recenze již brzy) nebo se pátralo v archivačním šuplíku. Té kombinaci jiskřícího projevu kapely, skvělého instrumentálního doprovodu, šíleného frontmanství, ucházející zvukové kvality a především a hlavně neodolatelné pitoreskní atmosféře, nešlo zkrátka za žádných okolností odolat.

Na závěr si neodpustím jednu poznámku. Pokud dle kytaristy Petra Škarohlída tohle bylo jejich nejzoufalejší vystoupení, které kdy kapela odehrála, raději ani nechci vědět, jak vypadá to nejlepší.