Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Večer v režii šílených Američanů PERHAPS, při kterých jsem měl pocit, že THE MARS VOLTA narazili do budějických kapel soustředěných kolem promotérské skupiny NAAB a vyznavačů temného screama z Paříže CATHEDRAAL, nabídl pondělní program podzemního doupěte Pohoda v Plzni.
Když se člověk zadíval v devět hodin na prkna klubu POHODA, uviděl zvláštní čtyřku figur. Zpěvák s vesmírnou stříbrnou helmou, kterou zřejmě koupil na nějakém hodně ujetém srazu příznivců sci-fi, subtilní basák s pubertálním chmýřím pod nosem a rozkvetlou kudrnatou palmou na hlavě a kytarista, který by mohl z fleku nastoupit jako ten nejexotičtější charakter ze seriálu The Big Band Theory. Když však spustili svůj bezmála padesátiminutový set, který hráli bez pauz, podlomily se mi kolena a vzpomněl jsem si na kontroverzní reakce z devět let starého koncertu THE MARS VOLTA. Někteří tenkrát ten koncert vynášeli do nebes, někteří zatracovali. Já se řadím k té skupině nadšenců.
Samostatnou kapitolou pak byl zpěvák, který si často hlas moduloval různými efekty, občas nahalovaně řval, občas zpíval sám se sebou v oktávách a místy budil dojem romantického lamače srdcí u baladické části v poslední třetině setu. Po celý čas si ale ponechával na hlavě perverzní pokrývku hlavy a jednou svůj vizuál vylepšil masku Alberta Einsteina.
Screamo-blackové černokněžníky CATHEDRAAL mám velmi rád v jejich studiové tvorbě. Naživo jsem je slyšel potřetí a tento koncert hodnotím bohužel nejníže. Za prvé mi hodně chyběla druhá kytara, vystoupení díky odchodu kytaristy zdaleka nemělo takový tlak, jaký mělo mít a za druhé mi v kapele koncertně nesedí figura zpěváka, který vše nepříjemně teatrálně přehrává. Kdyby byl alespoň hercem dobrým a uvěřitelným, asi bych takový problém neměl. Jediná rada v tomto případě je pro CATHEDRAAL jednoznačná: vysrat se na pózování a divadelnictví a začít do toho dávat trochu toho srdíčka. Ani podivná kápě, do které se občas zachumlával zpěvák a ani hořící svíčky ničemu nepřidávají.
foto: Matěj Hošek
více fotografií: http://foto.mattesh.com/2014-02-17-cathedraal/
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
