Když jsem slyšel SAADE živě poprvé, pískalo mi díky hlasitosti v uších ještě týden a TUMMÖ si s nimi v tomto ohledu rozhodně nezadají. A říkám bez skrupulí, že jsem si dvě z nejhlasitějších domácích kapel v tom malém výklenku mé oblíbené borské knajpy nedokázal představit.

TUMMÖ v současné době rostou na zemi, ve kterou jsou zakopány mrtvoly těch nejlepších kapel hardcorové scény, které kdy vznikly v naší kotlině a na výsledcích jejich práce je to více než znát. Banda veteránů, kteří nemají potřebu si něco dokazovat, sází do přihlížejících stojících i na stolech hlavně materiál z posledního splitu s TOMORROW´S HELL.

Popravdě, bál jsem se. Bál jsem se toho, jak se prostor Kapsy vyrovná s šíleným Tomášem Zakopalem, který Mashallskou bednu postavil na piedestal, jímž byla osmidesítková basová lednička od Ampegu. Mám pocit, že Tomáš trochu zestárnul a zmoudřel. Ne, že by stále nebyl sadistou, který chce připravit všechny návštěvníky jeho vystoupení o sluch, to ani v nejmenším neříkám, ale jeho chuť vydunět lidem mozek z hlavy už nemá úroveň, při které nemusíte po koncertě své vnitřní orgány sbírat o dva metry dále.

Na SAADE mě fascinuje nejenom to, jak brutálně nahlas jsou a jak košatý zvuk dokáže lézt z jedné kytary, ale i to, co všechno dokážete cítit z barvy zvuku. To, co ze studia na nové desce působí vzdušně a odlehčeně, se živě stává betonovým kvádrem, který je ozdoben bohatou dávkou rzi a polit žíravou kyselinou. Práci mi dalo najít místo, kde se zvuk nesléval do jedné hlomozící stěny a bylo mu alespoň trochu rozumět. To se podařilo a tak jediný atribut, který člověk musel ve zvuku opravdu hledat velmi pečlivě, byl opět zpěv. Prim hrály skladby z posledního alba a na závěr došlo i na novinku, kterou kluci ještě zcela jistě dopilují ve zkušebně.

foto: Matěj Hošek

více fotografií zde: http://foto.mattesh.com/2014-03-07-saade/