Když pražská sebranka HENTAI CORPORATION, vyhlášená svou zvrhlostí a slovní nevybíravostí, žádala své fanoušky přes sociální síť facebook o pomoc při natáčení premiérového klipu, asi ani ten největší úchyl na zemi nemohl mít tušení, co s nimi Jarek Plouhar, chlupatý to stvořitel tohoto fenoménu, ve skutečnosti zamýšlí.
Pohled na skupinku nahých bobrů, jak se prohání lesem a znásilňuje členy kapely, i přes „značnou“ cenzuru portálu YouTube (přes rozostření intimních partií nevydržel zavěšen ani den, ještěže tu máme vimeo), musel poznamenat každého sdílejícího uživatele. A že jich v tu dobu byla fůra. Jen si sami přiznejte, kolikrát jste samotný klip sjeli vy.
Kapele, o které se do té doby špitalo pouze v úzkém (no dobře, tak v poměrně širokém) kruhu příznivců, rekrutujících se z nekonečných tour po pajzlech, se zčistajasna otevřela vrata dokořán a nebylo nikoho, kdo by alespoň letmo nezakopl o bobry. Slušelo by se dodat, že svůj podíl na zprudka rostoucí popularitě mělo i loňské vystoupení na Brutal Assaultu, kde jim předskakovali slovutní TESTAMENT. A to doslova, vážení.
Bobři táhnou(t)!
Vraťme se však do přítomnosti. Je to jen pár týdnů, co se počet zhlédnutí videa přehoupl přes půl milionu. To už je slušný počet na undergroundovou kapelu. Že je o ni velký zájem potvrzuje i úsměvné tvrzení jedné nejmenované slečny, která se i přes fakt, že ji hudba HENTA CORPORATION vůbec neoslovuje, jala vydat na břeclavskou zastávku s tím, že prostě chce vidět pár houpajících se bimbasů. Typicky povrchní přístup mládeže, chtělo by se říci, chytnout se na u(z)dičku a nezajímat se o daný problém do hloubky.
Klip „Equilibristic Brides“ si však nezískal jen pubertální „jůtubovou“ mládež, nýbrž bodoval i v Žebříku, kde všem „klusátorům“ a „kryštofákům“ ukázal, zač je toho bobří loket, což je pro soubor, jenž podobné komerční úspěchy paroduje, uznání patřičně paradoxní, nicméně příjemné. Přenést přes srdce to následně nemohla naše veřejnoprávní Česká televize, která výsledky „upravila“ takovým způsobem, že budete HENTAI CORPORATION na vrcholu bedny hledat marně.
Když kontroverze, tak pořádná, ale hudba, ta není podřadná!
I když se nemalé procento fanoušků vyrojilo až s nebojácným výpadem jelena (čest jeho památce), zdlouhavá cesta kapely za úspěchem se datuje už od počátku listopadu roku 2005. Za devět let broušení svého ujetého projevu a cestování po různých dírách tato pětice nezahálela ani po technické stránce a svou nesmírnou pílí a hmatatelným talentem si právem podmanila široké spektrum posluchačů, z nichž slušná část slyší i na instrumentální výkony, pestrost projevu a chytlavost v tom nejlepším slova smyslu.
Je tedy velmi dobré mít na paměti, že kontroverzi, kterou na svých bedrech bratři Škarohlídové nesou, mají čím podepřít. Všechno výše uvedené totiž pražští splňují bezezbytku, čehož bylo důkazem už EP „Doktor Zaius“, které však přece jenom krom drobné stopáže trpělo i omezenými zvukovými možnostmi.
Tento neduh zdá se být minulostí. Po produkční stránce totiž „The Spectre Of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels From Planet Breadcrumbs Are Attacking A Giant Tree Monster Who Has A Vagina And Holds Hitler Hostage“, jak celý název desky zní, nelze takřka nic vytknout. Z každého momentu je hmatatelné, že se tentokrát na ničem nešetřilo, produkt se piloval, brousil, až výsledek stál za to. Velký důraz se též kladl na propracovaný a opět dosti kontroverzní přebal. Můžete z něj vydolovat nahého hajlujícího Führera, náhrobek se jménem Richarda Krajča či si v bookletu přečíst peprné poděkování fanouškům za pomoc, inspiraci a ojíždění.
Moc skladeb, halda stylů, při popisování každé(ho) zvlášť, nudou se vinu
Opisovat každou skladbu osobně a do detailů by bylo dozajista Sisyfovskou prací a ještě bych byl strhán za spoilery. Navíc, když už jsem hodně naznačil v nedávné reportáži.
Za autora těchto řádků vítězí fantasticky vygradovaná balada „Lost In Tensions?“ a zběsilá jízda „Goblin Love“, je to ale jen zlomek toho, co všechno debut Pražanů nabízí. Za 37 minut Škarohlídovic parta stihne proplout bohatým spektálem stylů, dokáže kousat, hladit, popově se vlnit, převracet zažité formulky naruby, strhnout přímočarou punkovou energií, potěšit progresivní vyhrávkou či jen tak hoblovat a do toho řvát. Vždy to však dává smysl a stejně jako u jejich kamarádů PRVNÍ HOŘE je to radost poslouchat.
Na rozdíl od obyčejů Kafkovců mám nicméně neodbytný pocit, že na ně recenzovaná parta ztrácí v ucelenosti konceptu. Každá skladba tak žije vlastním životem, dokáže zaujmout vlastní myšlenkou, avšak se podobně snadno může stát, že některá z nich úplně neoslní či bude působit mimo mísu. Do příště bych uvítal páteřní nit, která by se táhla celou deskou. Potencionál by na to byl.
Možná, že to někomu připadne troufalé nebo snad přehnané, ale mé tvrzení je takové, že skupina tohoto typu a kvalit tu nebyla od vzniku PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. A rozhodně to nezmiňuji jen pro personální spříznění Radka Škarohlída s Michalem Pavlíčkem, který staříkovi nazpíval úvodní CD trojdiskových „Srdečních záležitostí“ (a už vůbec nezohledňuji veřejnou pochvalu Michala Kocába, jenž vychválil svojsky uchopenou /(byť vokální inspirace v Bártově verzi se nezapře/ a velmi vydařenou cover verzi „Zubaté“.
Tento soubor do toho jde takříkajíc přes mrtvoly, neřeší, kdo se nad vyřknutým pohorší, s rozběhem kope do věcí, které neradno na veřejnosti kritizovat, a k tomu dokáže předvést fascinující a strhující show. Je samozřejmé, že představa, jakým stylem by se za minulého režimu HENTAI CORPORATION prezentovali (pokud by tu možnost vůbec měli) a jak by jejich provokativní hudba zněla, je hrou na tenkém kluzišti, a je pro nás, naštěstí, zbytečná. Podstatné je, jak pětice vystupuje nyní, jaké cíle má a jak je plní. Na české scéně momentálně není kapely, která by byla víc rock´n´roll.