GREENLEAF zrají jako to víno, to vám teda povím. Jejich letošní album je zkrátka radost poslouchat nejen pro oddané fanoušky hardrockových sedmdesátek. Retro dnes sice frčí, ale tahle švédská parta se všem lapačům všemožných historizujících trendových vln v muzice vysmívá z pevné pozice těch, kteří si už dávno a svěřepě jedou to svoje.

Ovšem zatímco rovněž velmi dobrá předchozí nahrávka „Nest Of Vipers“ z roku 2012 lovila v teritoriích post-hoppie psychedelických kapel, tak letos pánové zjevně dostali chuť na pořádnou dřevní hoblovačku. Ačkoliv pojem „hoblovačka“ je v tomto případě brát s nutnou rezervou, neboť „Trails & Passes“ je v první řadě doslova napěchované vášnivým muzicírováním a ohromnou energií.

Lehkost, s jakou Švédové sypou z rukávu zemité riffy a vyšperkovaná sóla a vyhrávky dokáže působit až relaxačním dojmem, a to i navzdory tomu, že jinak máme co dělat s patřičně ostrou muzikou. Ta nás od prvního hrábnutí do strun přenáší do dob, kdy podobné kytarové kejkle vzbuzovaly hrůzu ve tvářích hudebních konzervativců a o to větší nadšení v řadách už tehdy velice početné posluchačské základny.

S nemenší grácií a přirozeností se za tu třičvrtěhodinu proalternují svižnější vypalovačky, jedna z takových album i solidně odpálí („Our Mother Ash“), se středními tempy, kterým nechybí ani příjemný bluesový feeling („Humans“), až po procítěné pomalejší písně, kdy se navrací psychedelický duch minulých alb („Depth Of The Sun“ a především vlajková loď celé desky „With Eyes Wide Open“). Prostor pro nudná místa, vycpávky a jinou hlušinu naprosto minimální, prakticky nulový.

Spíše naopak je i z takto vyrovnané kolekce potřeba vyzdvihnout její vrcholné body. Úkol poměrně nesnadný, ale nelze nezmínit našlapaný otvírák „Our Mother Ash“, bez jakýchkoliv kompromisů a dělání cavyků hezky od podlahy sdělující, o co tady v dalším průběhu půjde. Ještě přímočařejší jízdu představuje „Equators“ s jasně daným a prakticky neměnným rytmem, jako koňské spřežení popoháněným výrazným kytarovým riffem.

Aspirace skládat silné refrény pak jednoznačně předvádí emotivní „Depth Of The Sun“ a především více než 8 minut trvající hymna „With Eyes Wide Open“, která může svojí zasmušilou atmosférou zpočátku představovat jisté zvolnění nekompromisního tempa nahrávky. To ovšem jen do momentu, kdy se do toho zhruba v půli kapela opět opře, aby veškeré své úsilí směřovala k velkolepému finále.

Snaha o dobovou produkci se rovněž cení - zejména syrové nazvučení kopáků dává muzice řádný drive, nicméně do dynamického rozsahu zvuku rockových alb ze sedmdesátých let ještě stále lecos schází. Co však GREENLEAF rozhodně neschází, jsou temperament, cit pro atraktivní rockovou kompozici i dobovou muziku, který v jejich případě znamená mnohem více, než jen bezmyšlenkovité memorování, a v neposlední řadě i skvělá instrumentace a vokální provedení hudby, která by tady už vlastně ani neměla být. Pokud ji však někdo bude hrát třebas tímto stylem, nechám se rád nazývat rockovým staromilcem a ještě na to budu i patřičně pyšný!