Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kde a jak si opatřit ledvinu na černém trhu, když vás zdravotní systém nedohledných dárců prakticky odsoudí k smrti? Co všechno je za tím a proč se to děje? Jak se i v osmdesáti stát největším pankáčem, který jen s krosnou prostopuje celý svět? Kdo jsou lidé, kterým se říká Somálští piráti a jak se vlastně tvoří jejich mediální obraz? To jsou otázky, které vám zodpoví další trojice dokumentů z Jednoho světa.
O trhu s orgány
Ačkoliv se může zdát, že půjde o děsivý film z kriminálního prostředí, kde se vyvrhují vnitřnosti z unesených lidí, není tomu tak. Tento snímek spíše předkládá etické otázky a nechává je nezodpovězené.
A o co tu jde? O ledviny. Orgán, který je na černém trhu bestsellerem. Postupně sledujeme příběhy lidí, kteří se pokouší zachránit si život tím, že se obrátí na černý trh, i těch, kteří se snaží v Asii vymanit se z chudoby. Kolem těchto dvou bodů se vždy pohybuje spousta dalších postav, kteří dárce a pacienta pojí. Chirurgové a další lékařský personál, překupníci, dohazovači... Sledujeme několik linií příběhu, které se většinou protínají na lékařském stole, tu kdesi v Turecku, jindy například v Kosovu.
Největší sílu má dokument v mých očích v tom, že pokládá otázky a nijak vám necpe odpovědi. Snaží se pravdivě vykreslit danou situaci a nechť si divák utvoří názor sám. Nehraje se tu zbytečně na city, není tu tendence vás kamkoliv vmanipulovat. Snaha zprostředkovat nestranný vhled do dané problematiky se tu tvůrcům více než povedla.
Tales from the Organ Trade Canada / 2013 / 82 min. Režie: Ric Esther Bienstock
Všechno je možné
Jeden z mála optimistických filmů na tomto ročníku. Příběh osmdesátileté Polky Teresy, která na stará kolena zabalila krosnu a rozjela se do světa. A to tím nejpunkovějším způsobem. Stopem. Bez peněz. Bez toho aby vládla cizími jazyky. Zkrátka velmi na divoko. Ačkoliv umí jen trochu německy, v ničem nevidí problém.
Popravdě, když jsem šel na tento dokument, měl jsem od něj zcela jiná očekávání. Místo toho, abychom provázeli vitální babičkou na jejích cestách, je velká část filmu věnovaná jejímu vztahu s manželem a o mnohem mladším milencem. Na cestování nezbývá moc čas, a tak se podíváme jen na romské osady na Slovensku, do kláštera v Čechách, ale tam to téměř končí.
I přes nenaplněné očekávání jde o zajímavou zpověď bezprostřední osmdesátnice, která má duši mladší, než mnoho současných holek kolem dvacítky.
Everything is Possible Poland / 2013 / 54 min. Režie: Lidia Duda
Pirátské sítě
Pro mě nejrozpačitější dokument tohoto ročníku. Mnoho jsem o Pirátských sítích načetl. Diskuze s tvůrci byla zajímavá. Jediné v čem jsem se ztrácel byl vlastní film. Původní záměr točit o somálských pirátech se nepovedl, díky tomu, že si většina lidí, kteří mluví s médii příběhy vymýšlí. A tak se zrodil nápad natočit snímek, ve kterém budou dokumentaristé mapovat síť lidí, kteří krmí štáby z celého světa vymyšlenými historkami. A stále jsem přesvědčen, že tento nápad je skvělý.
Jen to zpracování trochu kulhá. Prvních patnáct minut filmu jsem vlastně nevěděl, o co se jedná a kdybych o Pirátských sítích mnoho nevěděl již před tím, asi bych se ztratil úplně. Jednou z pevnějších částí filmu je osoba člověka, který se snaží dohazovat štábům podvodné piráty a jednoho takového dohozeného klučiny, který "hraje" piráta. Ostatní si celkem náhodně obíhá kolem této hlavní osy a nedává divákovi uspokojivý přehled o tom, co se vlastně děje.
Rozhodně zajímavé téma, které bohužel ve střižně někdo sestříhal a následně slepil tak, že to celku velmi uškodilo.
Pirating Pirates Kenya, Somalia, Czech Republic / 2014 / 85 min. Režie: David Čálek, Jakub Zahradníček
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.