OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S momentálne už na odpočinok uloženým kvartetom mali tú česť aj ľudia, ktorí grind core a tvrdú hudbu ako takú ani nepočúvajú. Úryvky z ich skladby „Orphan“ totiž zazneli v seriáli Homeland, konkrétne v jednej scéne výsluchu.
GRIDLINK s „hlavným stanom“ v Hobokene, New Jersey, existovali desať rokov, od 2004, v pomerne zaujímavej zostave. Okrem toho, že gitarista bol Japonec a vokalista mal zas čínsky pôvod, za spomenutie stoja aj skúsenosti členov z hrania v nejednej uznávanej extrémnej bande. Vokalista Jon pôsobil v technickej grindovej šialenosti DISCORDANCE AXIS, bubeník Brian drví tiež u KILL THE CLIENT, NOISEAR či PHOBIA, basák hral s dobu predbehnuvšími DM technikmi a psychošmi HUMAN REMAINS a metal/core/grindovými BURNT BY THE SUN.
Pri takomto základe možno celkom oprávnene očakávať niečo netradičné a zaujímavé. Od GRIDLINK to aj dostanete. Celá ich trojalbumová diskografia má dokopy trištvrte hodiny, a to je záverečná časť „trilógie“ zďaleka najrozsiahlejšia, štrnásť skladieb sa „vlečie“ skoro dvadsaťdva minút. Za túto chvíľu zažijete jazdu po riadne divokej horskej dráhe, z riffov a nápadov na tomto jednom albume by bežná skupina poskladala dva, a stále by bolo čo počúvať.
Že grind core dokáže byť technicky veľmi sofistikovaný, to skupiny ako MARUTA, ANTIGAMA, CROWPATH, FUCK THE FACTS, DISCORDANCE AXIS alebo PSYCHOFAGIST dokázali až tak, že ich tvorba niekedy už ide skôr mimo mňa. A tí poslední sú grind s naozaj veľkým otáznikom, na druhej strane im treba uznať, že naživo ide o strhujúci zážitok z veľmi „iného“ prístupu k hraniu extrému.
GRIDLINK hrajú taktiež vyslovene technicky, ale povedzme že pre mňa stráviteľnejšie. „Longhena“ totiž riadne odsýpa a veľa robí tiež veľmi výbušné, frenetické, intenzívne vyznenie ich eskapád. Na mnohých miestach do popredia vystupuje atmosféra, ktorú by som nazval „slávnostnou nepríčetnosťou“. A ak kedysi „ortodoxní“ označovali švédskych SPLITTER za „nu-metal“ kvôli častému využívaniu melodických riffov, tak GRIDLINK pre nich môžu byť aj zhmotneným peklom.
LIBERTEER sú grindovým zjavom, ktorý sa melódiám, dokonca čerpaným z tradicionálov, otvoril naozaj pozoruhodne. GRIDLINK so svojimi trilkami a inými exhibíciami, občas pripomínajúcimi sólovanie počas celej skladby, a s gitarami, aké by sa nestratili v nejakom technickom melodickom metale, sú ešte ďalej. Vďaka škriekavému vokálu a klepačkám znejú na mnohých miestach ako nejaký disharmonický a zároveň melodický besný black metal, aby vzápätí prešli do voľnej, skoro postmetalovej pasáže. Alebo hrajú zbustrované džezoviny na rýchlom koberci, sekajú a „dovoľujú si“, pričom vo výsledku to grind core je.
Lenže nie ten bežný, staroškolský, v podstate „predpisový“. Tu sa kvarteto hudobníkov hrá so štýlom, ktorý je ich hlavným zázemím, snaží sa vytvoriť niečo nové, čerstvé, a výsledok dokáže chytiť, zaujať, pobaviť, pričom je to celkom trvalka. Dramatické, divoké, disharmonické, zároveň melodické a prepracované dielo, myslím si, že kapela bude ocenenie zbierať aj takto „in memoriam“.
Grindcoreový strom je o dosť košatejší, než by sa na prvý pohľad zdalo. A stále je tu priestor na originalitu.
8,5 / 10
1. Constant Autumn
2. The Last Raven
3. Thirst Watcher
4. Stay Without Me
5. Taibas
6. Retract Perdition
7. The Dodonpachi
8. Black Prairie
9. Island Sun
10. Chalk Maple
11. Wartime Exception Law 205
12. Ketsui
13. Longhena
14. Look To Windward
Vydáno: 2014
Vydavatel: Selfmadegod Records
Stopáž: 21:22
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.