OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roku 1991 svojím debutom „From Beyond“ napísali dôležitý kus deathmetalovej histórie. Kam Lee – vokály, Bill Andrews – bicie, Rick Rozz – gitary a Terry Butler – basgitara v Tampe stvorili vzorový kus death metalu kedysi vládnucej floridskej školy, ktorý oslovoval priamočiarosťou, nekompromisnosťou, mohutným Leeho vokálom a divokou atmosférou, akú nerozbil ani obal vo veruže cukrárenských farbách.
V roku 1996 vydali druhý dlhohrajúci album „Promise“. Počúvať sa dá, čoby nie, ale ťah z „From Beyond“ nemá, hudobne je to viac než trochu iná skupina, akoby bez uceleného názoru, čo chce vlastne hrať, respektíve snažiaca sa o tzv. vývoj. Ide o typický prípad toho, že death metal sa v dosť nemetalovej dobe ocitol ani nie tak v slepej uličke, ako skôr naspäť hlboko v undergrounde, od ktorého si pár rokov predtým odvykol. Snaha nájsť nových fanúšikov a občerstviť štýl viedla u nejednej kapely k vydaniu albumu „ani ryba, ani rak“, ktorý jej nakoniec zlomil väz.
Tento prístup zo scény zmietol aj MASSACRE, ktorých návrat v rokoch 2007-2008 bol iba pokusom, resp. reunionom pre nostalgikov. V roku 2011 sa do toho opreli znovu. S polovicou bývalej zostavy, našťastie tou podstatnejšou - zostali gitara a basa. Bolo treba nájsť nového vokalistu, keďže s Kamom (v roku 2011 s ním naživo odohrali celý „From Beyond“), pokiaľ ide o budúcnosť, ostatní hráči nenašli spoločnú reč, a tiež bubeníka. Jedno aj druhé sa podarilo a od 24. marca je na svete ich tretí dlhohrajúci album.
Novinka už názvom odkazuje na staré zlaté časy, „Back From Beyond“ v podstate deklaruje, že nový materiál nadväzuje na debut. A je pravda, že táto štedrá štrnásťskladbová porcia, o kúsok presahujúca trištvrtehodinový rozsah, mohla v roku 1996 vyjsť namiesto „Promise“ a možno by pár vecí bolo inak. V roku 2014 je to vlastne len album pre pamätníkov starých čias.
To však nie je málo, pretože hrá a znie to ako MASSACRE 1. polovice 90. rokov. Nový vokalista Edwin Webb nie je nejakým mimoriadnym hrdlom, akým bol vo svojej dobe Kam, v zásade klasický stredový až hlbší oldschoolový floridský rev so slušným frázovaním, prispôsobeným pre potreby MASSACRE. Nechýbajú tu teda ani charakteristické zlovestné škriekavé dlhé výkriky, pre tento spolok „trademarkové“. Nový bubeník Mike Mazzoneto je v poriadku, nehrá extra odlišne od Andrewsa, skrátka drží zvuk exhumovanej legendy.
Dva roky stará EP „Condemned To The Shadows“ dávala tušiť, že pôjde o návrat ku koreňom, čo dlhohrajúci album potvrdzuje. Vládnu mu prevažne svižné tempá, striedané oproti debutu častejšími pochmúrne sa valiacimi partmi. Rozz sa drží svojho riffopisu i sólovania, Butler pôsobivo kovovo rinčí, kto chcel MASSACRE „ako za mlada“, má ho. Vyslovené hity v štýle „Biohazard“, „Corpsegrinder“, „Symbolic Immortality“ alebo „Succubus“ z nahrávky nevystupujú, dá sa aj povedať, že „stará krv“ zamrzla v čase, ale progresivitu či ekvilibristiku treba skrátka hľadať inde.
Netvrdím, že „Back From Beyond“ je album, na ktorý deathmetalová scéna čakala, ktorý potrebovala, či album, ktorý ju nakopne a zachráni. To nie. Tu akurát starší deathmetalového rodu ukazujú, že to ešte celkom slušne vedia. A ak mám pravdu povedať, radšej si „nový“ old school vypočujem od tých, ktorí ho tvorili v časoch preň príhodných, než od stoviek (česť výnimkám, sú aj také, ktoré bavia) mladých kapiel, už pár rokov hrajúcich retro toho, čo bolo nové a zaujímavé tak pred 20 – 25 rokmi. Lebo z toho mám akurát tak pocit, že kov smrti to má zrejme už za sebou, keď v ňom prebiehajú také masívne vykopávky.
Návratový album klasikov. Ak by nevznikol, nič by sa nestalo, ale na rozdiel od veľkej časti súčasného „OSDM revivalu“ ma na tých sedem bodov baví. S tým, že debutu aj dnes dávam o dva viac.
7 / 10
Rick Rozz
- gitary
Terry Butler
- basgitara
Mike Mazzoneto
- bicie
Edwin Webb
- vokály
1. The Ancient Ones
2. As We Wait To Die
3. Ascension Of The Deceased
4. Hunter´s Blood
5. Darkness Fell
6. False Revelation
7. Succumb To Rapture
8. Remnants Of Hatred
9. Shield Of The Son
10. The Evil Within
11. Sands Of Time
12. Beast Of Vengeance
13. Back From Beyond
14. Honor The Fallen
Back From Beyond (2014)
Condemned To The Shadows (EP) (2012)
Promise (1996)
Inhuman Condition (EP) (1991)
From Beyond (1991)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 45:25
Myslím, že to cítím úplně stejně, jako autor recenze. Svět by se nezastavil, kdyby nevzniklo žádné "Back From Beyond", ale rozhodně je o fousek rozmanitější, když už tady album je. Sympaticky připomíná, že MASSACRE stále ještě mají co říci, sympaticky doplňuje jejich jinak chudou diskografii, jíž by v každém případě slušelo daleko více položek (na to je Rick Rozz až příliš /vy/zkoušeným autorem), a hlavně přináší pár flákot (doslova a do písmene), co za to v té dnešní deathmetalové přemnoženosti opravdu stojí. Tedy minimálně "As We Wait To Die", "Ascension Of The Deceased", "Shield Of The Son" a titulní kus. Takže vítejte zpět ze záhrobí, rytíři řádu svatého masakru!
Skvela recenzia presne vystihuje moje pocity z tohoto navratu
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.