„Miluju tu kapelu. Maj´ něco, co jiný kapely nemaj´ a to, co říká Jesse na koncertech, všichni v kapele žijou do posledního puntíku. A to normálně tyhle kapely už moc neposlouchám“, řekl mi o STICK TO YOUR GUNS Tomáš Mládek, který s touto skvadrou jede celou jejich evropskou štaci a v minulosti s nimi trávil čas na Never Say Die Tour v roce 2012. A popravdě, tahle kapela je i pro mě záhadou. Jakmile se začne v hardcoreu zpívat melodicky, většinou se mi začne otevírat kudla v kapse, ale tady mě to prostě neskonale baví. I všechny ty opakované vyřvávačky v refrénech nepůsobí jako laciné fráze, za kterými nic není. SICK TO YOUR GUNS mají punc opravdovosti, který u mnoha stejně starých kapel na scéně zoufale postrádám.

Po dvacáté hodině otevírá večer domácí kvarteto CITYLIGHTS. Hardcore křížený s rock’n’rollem trpí nemocí většiny předkapel a tou je nepovedený zvuk. Kytara se příliš neprosazuje, ale zase dává prostor novému basákovi, který tu údajně odehrál první koncert, a klobouk před ním dolů. Z jeho strany stoprocentní nasazení, sebejistota a vlastně konečně i figura na postu baskytary v této kapele, která jinak má svůj výraz.

Přesto jsem si z CITYLIGHTS, stejně jako při posledním setkání, odnášel smíšené pocity. Projev zpěváka Tomáše Hubala připomíná spíše nějakou regionální kulturákovou kutálku než hardcoreovou kapelu. Vše je korunováno situací v závěru setu, kdy na otázku, zda lidé chtějí přídavek, se v tichém sálu ozve jedno „ano“ jedno „ne“, což Tomáš zřejmě sebevědomě vyhodnotí metodou „mlčení znamená souhlas“ a jako nadšené dožadování se přídavku. A tak se hrálo dál a já se cítil trapně, že tomu přihlížím. Uvidíme, jak se osud CITYLIGHTS vyvine, minimálně singl, který nahráli v minulém roce, vypadá slibně. Škoda, že si podobný pocit neodnáším z koncertů.

BACKTRACK jsou NYHC. Tedy kšiltovky, surová energie, sportovní dresy a pouštěná kila s bustrem. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že mě baví i přímočaré, lopaťácké hoblovačky, které jdou neústupně za svým, a ačkoliv BACKTRACK bezpochyby patří přesně do této šablony, jejich tvorba mě nechává chladným.

Živě mají BACKTRACK oproti studiové tvorbě jistě výhodu. Zvláště s divokým Jamesem Vitalem ve svém středu a patřičným nasazením, které dokáží do lidí servírovat na jedničku s hvězdičkou. Dynamickou podívanou ovšem sráží hudba, při které máte pocit, že po celý čas setu od prvního hrábnutí do strun tato parta hraje jednu a tutéž písničku.

Mezi BACKTRACK a STICK TO YOUR GUNS jsem se naneštěstí zakecal a tak do hlavního sálu vbíhám chvilku po začátku, kdy se hraje „Against Them All“. V tuto chvíli už z pódia skáče všechno, co má ruce a nohy. Znovu si neodpustím jednu vsuvku, ačkoliv tato skvadra na scéně působí jedenáct let, tak v roce 2008 prošla tak zásadní kompletní rekonstrukcí (pod křídly Century Media), že v kapele z původních členů zůstal jen zakladatel a zpěvák v jedné osobě Jesse Barnett. I přes to na mě STICK TO YOUR GUNS působí jako kapela složená z veteránů hardcore scény, kteří mají „své odžité“. Nevím ale, jak to dělají, protože Jessemu Barnettovi je tuším šestadvacet let.

Tvorba STICK TO YOUR GUNS má navíc stále vzestupnou tendenci. Nejvíce v uších jejich fanoušků dle last.fm rotují právě skladby z posledního alba „Diamond“, a když z této fošny na koncertě spustili nejsilnější věc „We Still Believe“, tak refrén řvalo celé Futurum.

V kotli je poměrně mnoho dětí, které jsem tu naposledy viděl na Never Say Die Tour v roce 2012, kde kapela svým stylem ostře kontrastovala s přehlídkou opatkovaných easy-metalcoreových boybandů. O čem to vypovídá? Evidentně tedy mnoho hardcore „kids“ nabralo správný směr. Lidí jsem zdaleka tolik nečekal, něco kolem dvousetpadesáti hlav v sále dokazuje, že tato sbírka hardcoreových srdcařů z Californie neroste jen v mých očích.

V playlistu nechyběly téměř všechny skladby z alba „Diamond“ a zazněly i zásadní hitovky z desek minulých, jako je například klipovka „Amber“. Už dlouho mi více jak hodinový set neuběhl tak rychle a už dlouho jsem z koncertu neodcházel tak nadšený. Házím pro tento případ za hlavu to, že zvuk nebyl nejlepší a basové frekvence občas zahalovaly celkový sound do neprodyšného obalu. Za mě velká spokojenost a už se těším na další desku.