Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sanfranciský kabinet hrôz maká po reunione vražedným tempom, siedmy dlhohrajúci album vyvrhol desať mesiacov po predošlom, keďže „The Headless Ritual“ šiel do sveta v júni minulého roku. Dnes to teda veľké okecávanie nebude, pretože všetko zásadné na adresu AUTOPSY je v tej minulej recenzii, zostava sa nezmenila a na férovku treba uznať, že kapele stále ide karta.
Možno dokonca hovoriť o slušnom tvorivom pretlaku, veď „Tourniquets, Hacksaws And Graves“ má skoro 50 minút, čo je na takýto staroškolský death metal dosť odvážny rozsah (Vyše hodinový „Macabre Eternal“ z tohto pohľadu popri silnej náplni do vysokých hodnotení ťahalo aj príjemné prekvapenie z faktu, že návrat klasikov a pionierov bol totálne presvedčivý.)
Tak či onak môžem povedať, že novinka ma baví o niečo viac než predošlý, solídne vydarený kus, ktorý ale bol prostý oného príslovečného momentu prekvapenia. Tu pár príjemných ozvláštnení je. V prvom rade AUTOPSY trochu stlmili svoju vášeň pre choré bahenné spomalenia. Sú aj na novinke, samozrejme, bez nich by to bola iná skupina, ale celkovo na „Tourniquets...“ vynikajú hlavne veľmi svižné, útočné a energické jazdy, vyzdobené skvele ponurými harmóniami a divokými sólami.
Páči sa mi aj atmosféra, v ktorej sa zlievajú výbuchy pekelného besnenia a mrazivé, zlovestné nálady klasických talianskych hororových krvákov, v tomto sú starešinovia zo San Francisca neprekonateľní. A vítam tiež isté rozšírenie vokálnych registrov, trademarkový maniakálny rev a ryk sa na nejednom mieste ponára do bublavých hĺbok. Celkovo tento hororom nasiaknutý divoký „starý“ death metal so svojsky punkovým prístupom stále baví a ja som už len zvedavý, či ďalší album AUTOPSY stihnú ešte do konca tohto roku.
1. Savagery
2. King Of Flesh Ripped
3. Tourniquets, Hacksaws And Graves
4. The Howling Dead
5. After The Cutting
6. Forever Hungry
7. Teeth Of The Shadow Horde
8. All Shall Bleed
9. Deep Crimson Dreaming
10. Parasitic Eye
11. Burial
12. Autopsy
Diskografie
Tourniquets, Hacksaws And Graves (2014) The Headless Ritual (2013) Macabre Eternal (2011) The Tomb Within (EP) (2010) Shitfun (1995) Acts Of The Unspeakable (1992) Mental Funeral (1991) Fiend For Blood (EP) (1991) Retribution For The Dead (EP) (1990) Severed Survival (1989) Critical Madness (demo) (1988) 1987 (demo) (1987)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2014 Vydavatel: Peaceville Records Stopáž: 49:01
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.