Se jménem Christiana Fennesze se čtenář těchto stránek mohl nejednou setkat. Jednak prostřednictvím recenze na soundtrack AUN, druhak si mohl všimnout, že FENNESZ si za léta své hudební činnosti udělal jméno především koncertní nebo studiovou spoluprací se jmény jako ULVER, DAVID SYLVIAN, SPARKLEHORSE, MIKE PATTON a tak dále. Vedle těchto aktivit vydal několik sólových desek zjednodušeně pod značkou FENNESZ. Ta ovšem leží, z hlediska popularity, ve stínu výše zmíněných jmen.

Neprávem, neboť FENNESZ přinejmenším od alba „Endless Summer“ razí velmi svébytnou vizi glitchové elektronické hudby. Na rozdíl od žánrových souputníků ALVA NOTO, RYOJI IKEDY či OVAL se FENNESZ tak striktně nedrží zvukového repertoáru spojeného s chybami počítačů, rozvíjí jej o strohou, ale o to efektivnější kytarovou hru, a vůbec působí přístupněji či „lidštěji“. Na BEACH BOYS, které FENNESZ zmiňuje jako jedny z inspirativních hudebníků, dá náladami vzpomenout právě výše zmíněné „Endless Summer“.

A srovnání s ním se nevyhne ani „Bécs“, které přichází, nepočítáme-li AUN, šest let po svém předchůdci „Black Sea“. Že se žádný radikální posun nekoná, prozradí už skladba „Static Kings“, když se v detailisticky vypracovaných zvukových plochách ozvou kytarové akordy, které by člověk neznalý FENNESZOVY předchozí tvorby mohl považovat za nasamplované z nějaké „sunshine“ popové skladby. Závěr skladby vzdáleně připomíná „Virgins“ TIMA HECKERA, stejně tak „Sav“ skýtá pro FENNESZE atypickou zvukomalbu díky hostování Cédrica Stevense. Také přítomnost a využití bicích u „Static Kings“ a „Liminality“ se dá považovat za menší novum. Gró skladeb však zůstává stejné a výrazněji se od zbytku alba liší svou jemností snad jen „Pallas Athena“.

Pokud „Bécs“ nepůsobí jako opakování již řečeného, může za to především chuť příliš nelpět na zúženém zvukovém repertoáru a touha po perfekcionistické produkci, díky níž zní vzletněji a majestátněji, než introvertněji laděné „Venice“ a „Black Sea“. Tyto kosmetické změny jsou naštěstí podpořeny dostatečně silným materiálem. A byť „Bécs“ ze srovnání s „Endless Summer“ vychází kvalitativně hůř, ostudu svému tvůrci zajisté nedělá.