PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dva roky po kompilaci „Intersection“ přichází němečtí technothrashoví psi MEKONG DELTA s novinkovým kompletem, téměř v totožné sestavě, která svůj podpis zanechala pod doposud poslední řadovkou „Wanderer On The Edge Of Time“ (jen kytarista Benedikt Zimniak si v loňském roce sbalil fidlátka).
A naštěstí udrželi i formu, kterou čtyři roky stará kolekce oplývala. Co udrželi, snad i překonali. Jistě, dnešní djentové produkce pohlíží na technickou i kompoziční stránku věci z krapánek jiného úhlu, MEKONG DELTA však při zachování typických poznávacích znaků (rytmické kouzlení, pokřivené melodie, časté vpády akustické kytary) rozhodně nezní jako nostalgicky oživlá zombie z osmdesátých let minulého století (stále ještě nová krev v sestavě dělá jistě své).
Lví podíl na tom rozhodně má jistý hlas Martina LeMara, ale už vzhledem k faktu hnedle tří instrumentálek z celkového počtu osmi skladeb na albu obsažených je zřejmé, že to nejdůležitější kapela rozhodně nespatřuje v exhibici frontmana. A při poslechu výtečných mnohovrstevných skladeb typu válce „The Armageddon Machine“, halucinogenní balady „The Silver In Gods Eye“, riffovačky „Janus“ nebo svižné dvojice „Hindsight Bias“/„Mutant Messiah“ nutno jejich snaze pouze uznale zatleskat.
Mimochodem, ještě k těm nezpívaným kouskům. Pod pojmem instrumentální skladby kapely s thrashovými kořeny si většina lidí představí sáhodlouhé omílání pustého riffu v nikdy nekončícím kolečku, ovšem s tímhle u MEKONG DELTY nepochodíte. Přes úvodní akustickou brnkačku zalamuje tóny v „Overtuře“, vypouští prsty z otěží v „Inside The Outside Of The Inside“, ale rozhodně ani chvilku nenudí. Nezbývá, než smeknout před svěžestí, kterou si soubor uchovává i v roce 2014.
„In A Mirror Darkly“ v sobě slučuje to nejlepší z minulosti (pár fousatějších riffů sice může posluchačovo ucho postřehnout, ale protože jde jinak o výstavní kousky, rádo je odpustí) a přidává i tolik potřebnou reflexi aktuálního dění. Možná by si všichni dnešní kytaristé-programátoři měli povinně poslechnout, jak být i po téměř třiceti letech na scéně zajímavější než naprostá většina nových jmen. Hodně povedená záležitost.
Není důvod žehrat na čas. I po třiceti letech na scéně jsou jména, která svou laťku umí udržet slušně vysoko na stojanech...
8 / 10
Martin LeMar
- zpěv
Erik Adam H. Grösch
- kytary
Ralf Hubert
- basa a akustika
Alexander Landenburg
- bicí
1. Introduction
2. Ouverture
3. The Armageddon Machine
4. The Sliver In God’s Eye
5. Janus
6. Inside The Outside Of The Inside
7. Hindsight Bias
8. Mutant Messiah
In A Mirror Darkly (2014)
Intersection (2012)
Wanderer On The Edge Of Time (2010)
Lurking Fear (2007)
The Principle Of Doubt (Ambitions) (2005)
Pictures At An Exhibition (1997)
Visions Fugitives (1994)
Classics (1993)
Kaleidoscope (1992)
Live At An Exhibition (1991)
Dances Of Death (And Other Walking Shadows) (1990)
The Principle Of Doubt (1989)
Toccata (12“) (1989)
The Music Of Erich Zann (1988)
The Gnome (picture disk) (1987)
Mekong Delta (1987)
Datum vydání: Středa, 23. dubna 2014
Vydavatel: Steamhammer/SPV
Stopáž: 44:55
...ano. S určitým zaváháním nad tím, že řadovce z roku 2010 je to dost podobný. Martin LeMar za za mikrofonem je člověk, kterýmu nemam co vytknout, jenom taky tak nějak nevim. Ale jo, jako dlouhodobý příznivec kapely to vidím taky na slušných osm, možná to s dalšími poslechy ještě povyroste.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.