CULT OF LUNA po dlouhých šesti letech zavítali do pražského Rock Café na Národní třídě a pódium ten večer sdíleli s blackmetalovými GOD SEED, což není nic jiného než levoboček Satana vzývající hordy GORGOROTH. Pokládal jsem si již od počátku otázku, jestli je toto spojení smysluplné a nebude kontraproduktivní, ale nakonec se ukázalo, že se přeci jen několik málo desítek příznivců černého kovu už před osmou hodinou sešlo a vytvořilo tak slušný základ pro koncert.

Set norských GOD SEED tedy odstartoval téměř přesně s úderem osmé hodiny večerní. Do ponurého intra, při kterém prkna vpředu zalilo tajuplné modré světlo a mlhy bylo tolik, že by zakryla minimálně tucet rybníčků Brčálníků, na scénu přichází kapela vedená někdejším basákem GORGOROTH , který si nechává říkat King Of Hell a samozřejmě zpěvákem Gaahlem. Ten se staví k mikrofonu a velmi pomalým pohybem předpaží pravou roku a ukazuje lidem v sále svého paroháče. Jako jediný z kapely má warpaint a mě se v té chvíli vybavuje hlavně legendární report z koncertu už jmenovaných Norů. Chování Gaahla tak silně kontrastuje s civilně vystupující kapelou, která je na scéně celkem živelná.

Původně jsem si myslel, že GOD SEED budou plnit úlohu předkapely, k mému údivu však jejich set končí dvě minuty po deváté a jinými slovy tak hráli více než hodinu. Pokud jsem poslouchal správně, tak v první skladbě jsem poznal skladbu „A Sign Of An Open Eye“, kterou GOD SEED hráli ještě v roce 2008 v době krize v kapele GORGOROTH (a hráli ji pod názvem původní Gaahlovy kapely). Úvod tedy patří pomalejšímu, atmosférickému rozjezdu, ve kterém Gaahl hlavně recituje, a závěr skladby patří i nenadálému hlasovému výpadu do výšek. Poté se přidává na intenzitě a následuje první skladba z alba „I Begin“, kterou je mnohem rychlejší a intenzivnější „ Awake“.

Jednoznačným hudebním vrcholem pro mě je ale poslední třetina koncertu, která začíná hypnotickou jedno-riffovou skladbou „Alt Liv“, při které si GOD SEED odskakují do téměř SÓLSTAFIRské polohy, a při které Gaahl předvádí, že dokáže hlasem vytvořit parádní atmosféru. Další podobné, jen o něco málo slabší místo v polovině setu zajistila skladba „Lit“.

Jedinou věc tady nedokážu vydýchat a to je Ghaalovo chování, kdy se neustále pohybuje zpomaleně a hrozně směšně pózuje s paroháčem, který občas přikládá na fanoušky, kteří mu ukazují stejné gesto. Pokud zbytek kapely sundal maškary z obličejů a vystupuje poměrně civilně, působí Gaahl jakoby zamrznul někde hluboko v „zombie“ metalové póze, tedy opravdu úsměvně. Pokud by tuto svoji masku sundal, rozhodně by to dle mého negativně koncerty neovlivnilo, ba naopak.

To že CULT OF LUNA budou hrát hlavně z nového alba, bylo předem dáno. Průvodním znakem jejich setu je mlha a velmi nepříjemný stroboskop, který mi u pódia po dobu prvních dvou skladeb silně dráždí sítnici. Druhým průvodním jevem je playlist, který bere hlavně z nového materiálu. Začátek patří syntezátorové „The Sweep“ z alba „Vertikal“ a v podobném duchu jede i druhá skladba „Light Chaser“. Podivný pomalý rozjezd a oslňující stroboskop zapříčinil některé expresivní reakce, ve kterých se zřetelně z prvních řad ozývalo „To si snad děláte prdel!“.

Spokojenost s playlistem mohu konstatovat při třetí skladbě, kterou je „Following Betulas“ z alba „Eternal Kingdom“, kdy konečně slyšíme i zbustrované kytary. I když, slyšíme… Najít v Rock Café místo, kde by se podivně nakreslené bicí nevpíjely do nečitelné hradby kytar, bylo celkem těžké. Jedním z takových mála míst byl prostor za zvukařem, ale tam byl člověk zase velmi daleko od kapely.

„Following Betulas“ však reprezentuje jeden z mála výletů do starších alb. Většinou se hraje ze dvou novinek. Dalším takovým vzpomínákem byl patnáctiminutový opus „Dark City, Dead Man“ z alba „Somewhere Along The Highway“. Pokud mám srovnávat s jejich posledním koncertem na našem území, který proběhl loni na Brutal Assaultu, musím konstatovat, že k mému překvapení toto bylo ještě slabší, než festivalový koncert, kdy CULT OF LUNA nehráli v úplně optimálním rozpoložení. Zvuk a podivné světelné podmínky, soupis skladeb a možná i příliš velké očekávání zapříčinilo, že jsem měl nakonec mnohem lepší pocit z blackmetalových GOD SEED než z CULT OF LUNA.