OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V případě KILLER BE KILLED jsme mohli vidět ukázku zajímavě poskládané superskupiny, složené z lidí, u krerých by Vás v minulosti ani nenapadlo, že se sejdou ve stejný čas ve stejné zkušebně. DEVIL YOU KNOW jsou podobný případ. Základy tohoto VIP bandu dali dohromady John Sankey (FEAR FACTORY, DIVINE HERESY) a Francesco Artusato (ALL SHALL PERISH). Dvojku záhy doplnil Howard Jones (KILLSWITCH ENGAGE). Na jejich materiálu se jako producent podílel někdejší člen MACHINE HEAD Logan Mader. Papírové předpoklady pro to, aby vznikla výtečná deska se zajímavými lidmi, tu tedy jsou, stejně jako u KILLER BE KILLED. Jenže. Když dva dělají totéž, nikdy to není totéž.
DEVIL YOU KNOW natočili album, ve kterém se snaží o resuscitaci melodického metalcoreu, kde má dvoukytarový zápřah jasně dané své pozice. Dvojšlapka divoce přibíjí sekané riffy, nad kterými druhá kytara vztyčuje nosnou melodii. Po formální stránce vše v pořádku. Celek občas podpoří elektronické dobarvovánky nebo nenápadné samply. V rejstříku kapely jsou i vyloženě rockové možnosti, takže se tu a tam přichází i s melodickými refrény nebo se samostatnými zpěvnými a klidnějšími skladbami typu „For The Dead And Broken“ nebo „It´s Over“, které operují spíše na rockovém, neř metalcorovém poli.
Nic nového pod sluncem. Osvědčený model, který tu byl mnohokrát a slavil úspěch, má jediný problém. Nosné melodie nejsou dost nosné a pěvecké linky jsou jalové a ohrané už při prvním poslechu. DEVIL YOU KNOW stvořili skvěle řemeslně opracovanou desku, která je však plná průměrnosti. Celku chybí jakékoliv charisma. Z mého pohledu bohužel zbytečný superslepenec na tvrděkytarové scéně, který žije jen z několika zajímavých jmen.
5 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 47:07
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.