Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Len nedávno sme tu mali austrálske hrôzometaly, ale jeden výlet na najmenší kontinent obecenstvo hádam ešte zvládne. Z Queenslandu sa poberieme na juh, do Melbourne (Victoria), kde od roku 2010 existuje pošmúrne kvinteto ESKHATON. V apríli mu vyšiel druhý album „Worship Death“ u mexických Chaos Records, a ten si pár viet zaslúži. Nemám pocit, že by išlo o nejaký v tunajších končinách známy pojem, sám som debut „Nihilgoety“ objavil len pred pár mesiacmi.
ESKHATON tvoria Invokocide (vokály, gitara, basagitara), Hammerkill (bicie), Whirlwindead (gitary, basgitara) a Abyssnil (basgitara, pôsobí aj v IGNIVOMOUS). Aktuálny album s diabolsky a ritualisticky ladeným obalom má trištvrte hodiny, je na ňom jedenásť skladieb, balených v hlbokom, staroškolskom znení. Nie je to vyčistená moderna, ale ani žiadne delírium kataklizmatických živlov, preto ESKHATON iste osloví aj tých, pre ktorých je queenslandská scéna už tak akosi cez čiaru.
Tieto búrlivé náklepy sú totiž v podstate verné vzorcom zo starej či klasickej školy pekelníckeho a rúhačského death metalu. Prazákladom by tu mohli byť prvotiny MORBID ANGEL a INCANTATION (bez pomalých pasáží), hnané v rýchlostiach typických pre ANGELCORPSE a okorenené trochou extrémneho black/death chaosu v štýle ARCHGOAT. Treba sa nachystať na príval zdrvujúcich a besniacich ponurých harmónií, divokých sól a hlbších ťahavých i revaných deathmetalových vokálov. Do istej miery majú ESKHATON blízko aj k peklometalom z Južnej Ameriky, napríklad DIABOLICAL MESSIAH, DOMINUS XUL alebo MAGNANIMUS (zhodou okolností všetko z Chile), a ak ste fanúšikovia presne tohto, máte tu tip. U mňa celkom iste veľmi solídny nadpriemer.
7,5 / 10
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
