Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Len nedávno sme tu mali austrálske hrôzometaly, ale jeden výlet na najmenší kontinent obecenstvo hádam ešte zvládne. Z Queenslandu sa poberieme na juh, do Melbourne (Victoria), kde od roku 2010 existuje pošmúrne kvinteto ESKHATON. V apríli mu vyšiel druhý album „Worship Death“ u mexických Chaos Records, a ten si pár viet zaslúži. Nemám pocit, že by išlo o nejaký v tunajších končinách známy pojem, sám som debut „Nihilgoety“ objavil len pred pár mesiacmi.
ESKHATON tvoria Invokocide (vokály, gitara, basagitara), Hammerkill (bicie), Whirlwindead (gitary, basgitara) a Abyssnil (basgitara, pôsobí aj v IGNIVOMOUS). Aktuálny album s diabolsky a ritualisticky ladeným obalom má trištvrte hodiny, je na ňom jedenásť skladieb, balených v hlbokom, staroškolskom znení. Nie je to vyčistená moderna, ale ani žiadne delírium kataklizmatických živlov, preto ESKHATON iste osloví aj tých, pre ktorých je queenslandská scéna už tak akosi cez čiaru.
Tieto búrlivé náklepy sú totiž v podstate verné vzorcom zo starej či klasickej školy pekelníckeho a rúhačského death metalu. Prazákladom by tu mohli byť prvotiny MORBID ANGEL a INCANTATION (bez pomalých pasáží), hnané v rýchlostiach typických pre ANGELCORPSE a okorenené trochou extrémneho black/death chaosu v štýle ARCHGOAT. Treba sa nachystať na príval zdrvujúcich a besniacich ponurých harmónií, divokých sól a hlbších ťahavých i revaných deathmetalových vokálov. Do istej miery majú ESKHATON blízko aj k peklometalom z Južnej Ameriky, napríklad DIABOLICAL MESSIAH, DOMINUS XUL alebo MAGNANIMUS (zhodou okolností všetko z Chile), a ak ste fanúšikovia presne tohto, máte tu tip. U mňa celkom iste veľmi solídny nadpriemer.
7,5 / 10
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
