Abych se přiznal, nová blackmetalová vlna uřvaných mladých pankáčů kázající své evangelium z hardcorových pódií mě v současnosti baví víc než třeba noví BEHEMOTH. Jedním z činorodých mladých živlů na této scéně jsou i liverpoolští WE COME OUT LIKE TIGERS, kteří do černého kovu vkládají tklivé houslové pavučiny, s ničím se neseroucí přímočaré crustové bouře i žesťová intermezza. Zatím jde pouze o nevybroušený polodrahokam, ale potenciál zde cítím velmi silný.

Kdesi jsem četl, že punk, hardcore a rock se mohou podávat v ušmudlané zvukové formě, ale metal by měl být vždy vypulírovaný do briliantového lesku. Zde to neplatí a je tomu tak dobře. Ke sklepnímu black metalu vlastně trochu špíny a prachu patří. Určitá neurvalost a hrubost, zde netradičně čouhá i z četných postrockových odboček. Spolu s obalem, u kterého si vždy vzpomenu na „Wildlife“ od LA DISPUTE, tato smečka jasně poukazuje na to, z jaké scény jejich černý kovový strom vyrůstá. Tomu vlastně odpovídá i živá prezentace, kterou jsem měl možnost dvakrát ochutnat na Rokycanském Fluff festu.

Výtku si dovolím mít snad jen k jediné drobnosti. WE COME OUT LIKE TIGERS od svého zplození před čtyřmi roky chrlí dle modelu „hlava nehlava“ jednu nahrávku za druhou, poplatně své mladické nerozvážnosti, ukvapenosti a nadrženosti. To by samo o sobě bylo v pořádku, já jen mám intenzivní pocit, že kluci nemají čas si s jednotlivými skladbami více pohrát. Dokáži si dost dobře představit, že pokud by se ustoupilo od určité aranžérské uspěchanosti a některé zárodky ještě dozrály, bude jejich tvorba i o několik levelů výše. Ale to jistě u této nadějné potentní smečky holobrádků přinese čas. Rozhodně si zde dovolím napsat jedno klišé: Zajímavý příslib do budoucna.