Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po šiestich rokoch z Holandska pozdravujú tamojší najväčší „fanúšikovia“ ľahkého remesla. Piaty dlhohrajúci album „From Crotch To Crown“, vonku od februára 2014, nahrala ešte komplet holandská zostava, v súčasnosti však skupinu popri Patrickovi Oosterveenovi (basa), Nielsovi Adamsovi (vokály) a Martijnovi Moesovi (gitary) tvoria aj dvaja Briti – Doug Anderson (bicie, o.i. UNFATHOMABLE RUINATION) a sólový gitarista Michael Phillip Barber.
Tlupa, posadnutá víziami, ktorých realizácia by ich dostala na dlhé roky za mreže, narúbala desať kusov krvavého, brutálneho a priamočiareho death metalu v európskom štýle. Vedú náklepy, do toho temné, zlovestne harmonické pomalšie pasáže a celý materiál nesie silný vplyv klasikov žánru a 90. rokov. PD ale neznejú ako spolok nostalgicky nariekajúci za starými časmi, produkcia je mocná, úderná a death metal zohavovačov má poriadny ťah a švih.
V nejednom gitarovom riffe neskrývane počuť, že bez SLAYER by sme death metal tak, ako ho počujeme tu, proste nemali. A celkovo je jedna z poprednejších holandských smrti zasvätených svoriek dôstojným predstaviteľom toho DM žánru, ktorý hrali alebo hrajú DERANGED, VOMITORY, SEVERE TORTURE. Stavajú aj na základoch, z ktorých slušný kus albumom „From Beyond“ vybudovali MASSACRE. Energia, chytľavé riffy, klasické sóla, kvalitný hlboký i revaný Nielsov vokál, proste ukážkový, tak akosi nestarnúci esenciálny death metal.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.