OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MISERY INDEX sú tu trinásť rokov, túto death/grindovú stálicu z Marylandu už musí poznať každý, takže nejaký pohľad do histórie vynechám. Prekvapilo ma zistenie, že od predošlého albumu uplynuli vyše štyri roky, letí to, ale máme tu nový, môžeme sa mu venovať. Vyšiel v máji u francúzskych Season Of Mist, stvorila ho zostava Jason Netherton basgitara a vokál, Adam Jarvis bicie, Mark Kloeppel gitara a vokál a Darin Morris gitara.
Oproti predošlým dlhohrajúcim nahrávkam má „The Killing Gods“ skoro o desať minút viac, to by voľačo mohlo signalizovať. Skladieb je trinásť, formálne i obsahovo sú to starí dobrí MISERY INDEX, ale predsa len je tu niečo nové, niekto to ocení, niekto možno ani nie. Osobne vec vidím takto – novinka rozhodne „nekope“ tak, ako „Heirs To Thievery“, kde to bola od začiatku do konca jazda, obohatená niekoľkými fajnovými i ponurými atmosférami.
Po novom MISERY INDEX trochu ubrali na tempe, alebo skôr tie tempá spestrili. Aj dnes dokážu byť patrične zúriví, agresívni a klepú, energia tam stále je a nejaké známky „sprístupňovania hudby pre širšiu metalovú verejnosť“ nenájdete ani náhodou. Je to ich typický dobre namixovaný kokteil death metalu, grindu a crustu, balený v hutnom metalovom zvuku, ich typická atmosféra, skrátka žiadne sklamanie či strata vlastnej tváre.
„The Killing Gods“ je ale aj o istom príklone k „epickosti“, pokiaľ ide o používanie výrazných melódií, „cituplných“ vyhrávok (obzvlášť intro), dramatických sól a navodzovanie temných nálad. Takisto do uší udrie mnoho thrashmetalových pasáží, takže celkovo novinka MISERY INDEX vyznieva trochu ako uctenie si koreňov extrémneho metalu a hra so širokou paletou výrazov. Je to vydarená snaha o niečo nové, ale osobne vec vidím tak, že v rámci žánru tohto roku nad nimi vedú v súčasnosti o dosť údernejší KILLCHAIN. U mňa za sedem. Ale silných sedem.
7 / 10
The Killing Gods (2014)
Heirs To Thievery (2010)
Traitors (2008)
Discordia (2006)
Dissent (EP) (2004)
Retaliate (2003)
Structure OF Lies / Misery Index Split (2003)
Misery Index / Commit Suicide Split CD (2002)
Overthrow (EP) (2001)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.