S již typickým dvouletým odstupem se znovu hlásí o pozornost italská formace HOUR OF PENANCE. Pokud se letmo podíváme do útrob bookletu „Regicide“, opět seznáme, že sestava římské deathmetalové stálice znovu prošla poměrně razantními změnami. Stejně jako v mezidobí „Paradogma“ - „Sedition“ se obměnila celá polovina line-upu, přičemž tentokrát na již tradičně vysokou fluktuaci doplatila rovnou celá rytmická sekce, tedy Simone Piras (dr) a Silvano Leone (bg), dlouholetá opora kapely již od přelomového záznamu „The Vile Conception“.
Přesto však příznivec tvorby HOUR OF PENANCE nemusí ukrývat hlavu v dlaních v očekávání krušných časů, neb tvůrčí osobnost a mozek kapely, Giulio Moschini, dokázal i tentokrát sehnat velmi slušnou náhradu. Dovolím si konstatovat, že zejména James Payne kraluje na stoličce za bicí soupravou stejně tak jistě a spolehlivě jako kdysi Simone Piras a především pak úžasný Mauro Mercurio, jenž ozdobil svou prací hned dvě nejzásadnější sbírky v kariéře HOUR OF PENANCE, tedy „The Vile Conception“ a jejího přímého následovníka „Paradogma“.
Giulio Moschini, jakožto dominantní skladatel a autor většiny materiálu, je požehnáním, ale zároveň (do jisté míry) i prokletím současných HOUR OF PENANCE. Po instrumentální stránce nemůže mít příznivec moderního death metalu s nemalým technickým potenciálem sebemenších námitek, nicméně po stránce kompoziční to už začíná lehce skřípat. Domnívám se, že mozek římského kvarteta již dostatečně nastínil své schopnosti na „Paradogma“ (tenkrát ještě ruku v ruce s Francescem Paolim, jenž mezitím zklamán děním v HOUR OF PENANCE, přesídlil na plný úvazek k „sesterským“ FLESHGOD APOCALYPSE) a zejména pak na „Sedition“, které se už neslo výhradně ve znamení Moschiniho skladatelského monopolu.
Tenkrát to ovšem nebyl žádný velký problém, neb „Sedition“ sice pokračovalo v linii jasně nastíněné vydáním „The Vile Conception“, zároveň však symbolizovalo odklon od nesmlouvavého žánrového pojetí (dejme tomu dle vzoru HATE ETERNAL) směrem k melodičtější, epičtější a celkově o poznání stravitelnější stylové formě. Giulio Moschini tehdy jasně ukázal, že je schopen HOUR OF PENANCE nejen dobře dirigovat, ale na žánrovém poli i dostatečně výrazně posouvat. Osobně jsem proto od „Regicide“ čekal podobně příjemné překvapení, jaké mi před dvěma lety přichystalo „Sedition“.
Nicméně po opakovaných seancích ve společnosti šestého řadového alba HOUR OF PENANCE se zdá, že Moschiniho skladatelský vrchol přišel právě na „Sedition“ a nová deska už jen tu nastavuje, tu přikrášluje a tu zas jen převařuje již dobře známé ingredience. Ač je „Regicide“ krásně naaranžovanou a nejrůznějšími sólovými cingrlátky bohatě ověšenou sbírkou, postrádá pevnou kostru, jistou „dějovou linii“ (jen tak na okraj dodávám, že velmi podobné pocity ve mě vyvolává i duhový, úžasně přeplácaný cover od Gyuly Havancsaka). Zatímco „Sedition“ vynikala velmi variabilním materiálem (od nekompromisní blast-beatingové učebnice „Fall Of The Servants“, přes regulérní hitovku „The Cannibal Gods“ až po epickou, výpravnou kompozici „Ascension“), na novince mi všechny položky tak trochu splývají dohromady. Jistě, je tady titulní skladba disponující „catchy“ refrénem, zdařilá klipovka „Reforging The Crowns“ i naléhavý závěr v podání na epickou stránku sázející dvojice „The Sun Worship“ a „The Seas Of Light“, nicméně žádná z nich nelze kvalifikovat jako něco vyloženě šokujícího, něco, co jsme od HOUR OF PENANCE dosud ještě neslyšeli. Nadto dodávám, že snaha o onu košatou epiku Italům spíše škodí, stejně tak jako zbytečně četné a místy až příliš protahované výstupy sólové kytary, jenž mi nesedly už na „Sedition“. Jiným neduhem jsou často užívané vícevrstevné vokály, se kterými už pěknou řádku let koketují zejména polští vytrvalci BEHEMOTH.
„Regicide“ je achillovou patou diskografie HOUR OF PENANCE. Giulio Moschini a spol. už nemohou déle postávat u rozcestníku s nápisem „Sedition“, je třeba se vydat na cestu, další album střihu „Regicide“ si již nemohou dovolit.