Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z každého dne Brutal Assaultu tady máme pekelnou šestku dojmů, které se zaryly!
VENOM – Za kapelu, která ve mně vyvolala opravdu rozporuplné pocity. Za Cronosův nejnechutněji zařízlý zadek v kožených gatích. Za ohnivé efekty, při kterých jsem se opravdu opotil. Za pětatřicetiminutový skluz.
KEEP ON ROTTING – za hudebně nabušené vystoupení. Za jedinou domácí prog-death metalovou kapelu, při které se svévolně roztáčejí circle pity.
THE AGONIST – za roztomile ujíždějící a „plovoucí“ výšky v melodických vokálech blonďaté bárnínky Vicky Psarakis.
CHTHONIC - za jednu z mála kapel, u které image a nasazení lehce vyváží hudební nezajímavost. Za ryzí asijskou metalovou hysterii. Za rudé čočky zpěváka Freddyho Lima. Za šílené fanoušky z Taiwanu.
ÚVOD BRUTAL ASSAULTU - za efektní nálet na úvodu, o který se postarala letecká akrobacie.
BRUTAL ASSAULT ZMĚNY A NOVINKYV AREÁLU – za nově otevřené stinné prostory ve zdech pevnosti. Za chládek v nich. Za metalovou galerii. Za nový stan za Zelenou loukou, na kterém ve čtvrtek začíná „malá scéna“. Za slušný zvuk.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
