Temnota. Stíny se rozpínají po příchodu noci. Zmatek a strach oslabuje mou mysl. Chtíč a touha po tobě mě zcela ovládají. Mé srdce exploduje do nicoty, když cítím tvé doteky, jsem tu, abych ti sloužil, vyplnil tvé touhy. Krása je tak zbytečná, tak nereálná. Tlumené hlasy šeptají o příchodu nové moci. Ona přijde a zcela se budeme oddávat své extázi, zaslepeni ve své vizi cesty budoucí. Náhle vidím tranz ve tvých očích. Pateticky budu sledovat tvůj úpadek, nikdy nebudeš moct vnímat svět takový jaký je, jen ten chtíč, temnota, pohrdání a bolest ti bude vlastní, jen agónie. Utíkáš před věcmi, které nedokážeš pochopit. Budu však s tebou. Potřebuješ mě. Povedu tě, ukážu ti cestu tmou. Svět je šedý, ponurý, jen sny jsou krásné, ty ale rychle pomíjí. Strach z vlastního osudu nás bude provázet. A společně budeme čelit nevyhnutelné záhubě. Temnota a chaos nás pohltí. Není naděje.

Temný gotický metal, lépe však řečeno melodický black metal v hávu gotiky. Již od prvního alba se TRAIL OF TEARS vzdalují klasickému přístupu “kráska a zvíře”. Jejich hudba je obtížně přístupná, hutná a prosáklá temnotou, těžké melodie provázejí hluboký, brutální řev. Na novém albu je toto ještě víc umocněno a staví se to spíš do roviny melodickému black metalu v podání spolků, jako jsou DIMMU BORGIR, než “starým vzorům” THEATRE OF TRAGEDY ("Velvet Darkness They Fear"). Nutno dodat, že jejich původní zpěvačka Helena Iren Michaelsen, která byla slyšet na "Disclosure in Red", měla větší hlasové dispozice než zpěvačka stávající. Ač pasáží pro ženský zpěv ubylo, Cathrine není zcela odsunuta, i občas zpívá v oněch andělských výšinách, většinou se však drží níže a její projev je prosycen negativními emocemi, záští a zlem. Nesnaží se svým zpěvem kontrastovat s drsným chrapotem a řevem Thorsenovým, naopak ještě víc přispívá do celkového až mrazivě temného nádechu celého díla. Občasné sbory jsou jen na pozadí, žádné chytlavé chorály. Přibylo klávesových partií a elektronických efektů, avšak žádná klávesová sóla, vše je jen pro umocnění atmosféry. Sekané, nekompromisní kytary jsou stále to, co žene hudbu dopředu. A ta je proměnlivá, nezůstává u jednoho tématu a není přímočará. Je drtivá a emotivní. Přesto jen negativní emoce vyvolávající, beznaděj a vztek, vztek nad beznadějí, nad promarněným životem. Žijeme ve světě bez slitování a pokrytecké, krvavé slzy nám kanou po tváři. Není kam se schovat před vlastními chmurnými myšlenkami. Jen hlouběji se uzavřít do svého nitra.
I přes časté střídání rytmu, z barbarsky rychlého tlukotu až po táhlé, pomalé pasáže, album neztrácí dynamiku. Působivá, intenzivní atmosféra je zde v každém okamžiku, ani na moment nenechá oddechnou, nezná slitování. Ostatně na celkovém zvuku alba se podepsal i Terje Refsnes, člověk který stojí za produkcí alb pro skupiny jako je TRISTANIA nebo SIRENIA.

"A New Dimension Of Might" je to nejlepší co zatím TRAIL OF TEARS vydali. A zároveň je to i jedna z nejtemnějších a nejdrsnějších desek, které se ještě dají označit slovy gothic metal. Je od začátku do konce ponurá, agresivní, těžko přístupná.