OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zásadné info o kapele nájdete v recenzii na debutový album, tu bude reč o novinke, ktorú SERPENTINE PATH vydali koncom mája opäť u Relapse. „Emanations“ obsahuje sedem skladieb vrátane predtým ako singel vydanej „Disfigured Colossus“, má trištvrte hodiny, sympatický temný obal v pekelných farbách, a ak sa vám od tejto doom/death/sludgeovej úderky páčil debut, čvachtnete si aj tu.
Nezmenilo sa v zásade nič, až na to, že piatym do partie sa stal gitarista Stephen Flam, len tak mimochodom člen dávneho zhubného kultu WINTER, ktorý by od roku 2010 dokonca mal byť reaktivovaný, ale o nejakej novej tvorbe zatiaľ ani ťukes. Každopádne vplyv tejto štýlotvornej legendy u SERPENTINE PATH počuť ešte viac než predtým. Na škodu to nie je, SP sa našli v drsnej, valivej, zlovestnej forme metalu na križovatke skazy, smrti a bahna. Oproti WINTER znejú možno modernejšie a sú o čosi „rýchlejší“, ale kdesi medzi nimi a MORGION, MINDROT či starými MY DYING BRIDE v najmenej melodických, „nehitových“ pasážach, a takisto TRIPTYKON/CELTIC FROST v najtemnejších, možno minimalistických momentoch je teritórium, ktoré ovládajú pomerne suverénne.
8 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 44:55
Hovadsky rozťahaná a ubýjajúca nuda.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.