OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Díky fotografování jsem mohl z první řady vidět jak kapelu, tak fanoušky. Když jsem se těmi stovkami a tisíci fotek probíral, přišlo mi zajímavé dávat vedle sebe první řady různých kapel a vlastně jsem se tím dokázal poměrně dlouho skvěle bavit. Zde máte malý vzorek toho, jak to vypadá z fotokoridoru, pevně doufám, že se tam někteří i najdete:
Věkově nejmladší pit patřil jednoznačně HACTIVIST:
Jeden z nejbouřlivějších měli zase BRING ME THE HORIZON:
Nejšíleněji oblečené fanoušky člověk viděl u SPASM:
Na SPASM si lidé do kotle přinesli i nejvíce doplňků, včetně nafukovací panny:
Vlajek bylo k vidění velká spousta, našly se i regionální, tady jsou plzeňské při PANYCHIDĚ:
Velmi zvláštní a napjatá atmosféra panovala v první řadě před setem SLAYER, u nich si ochranka moc chválila to, že řady byly tak natěsnané, že se moc lidí nedostalo k plavání:
A takto vypadají fanoušci starého death metalu UNLEASHED:
Sám jsem byl překvapen, že při SODOM byli v prvních třech řadách hlavně mladí lidé:
Asi nejdivočejší kotel, při kterém lidé přepadávali do fotokoridoru jako pytle brambor, byl při SICK OF IT ALL:
A toto je death metalový plavec v cíli při SIX FEET UNDER:
Vlna šílení při AMON AMARTH:
A zde nám doplaval fanoušek MISERY INDEX:
Veteráni ONSLAUGHT a paroháče jejich fanoušků:
Taiwanský fanoušek při CHTHONIC se po vzoru kapely i nalíčil, při setu mu oči po celý čas úplně zářily jako dva drahokamy:
Stejně tak se líčili i fanoušci FLESHGOD APOCALYPSE:
Nejvíce žen v první řadě nebylo kupodivu na BRING ME THE HORIZON, ale při CHILDREN OF BODOM:
Při DOWN vlály trika a zástavy zesnulého Dimebaga Darrella:
Končíme zase mláďaty. Další první řada později narozených byla u AUGUST BURNS RED:
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.