OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Štvoricu metalových extrémistov z baskického Ermua tu máme v premiére, CEREBRAL EFFUSION však existujú už od roku 1997 a „Idolatry Of The Unethical“ je ich štvrtý dlhohrajúci album. Vyšiel v závere mája u New Standard Elite a za 33 minút sa cez najdrsnejšie zvuky vyhľadávajúce ucho predrví a prehryzie sedem kompozícií.
Stvorili ich Kosme (basa, vokál), Eihar (bicie), Jabo (gitary) a Pe (gitary, sprievodné vokály). Baskicko - nie že by sa mu extra chcelo - je prevažne v Španielsku, ktorého deathmetalová scéna čo – to znamená a CEREBRAL EFFUSION sú jej čím ďalej tým lepšími reprezentantmi. Staršie albumy ma nejako extra nechytili, síce dobrý brutal death, ale akosi som tam nenašiel nič extra, čím by kapela vyčnievala nad zástupy ostatných.
Novinka ma z nie celkom jasných dôvodov baví viac, možno preto, že CE sa po novom podarilo nájsť si vlastný ksicht presne tam, kde sa to darí najmenej. „Idolatry...“ prináša nekompromisný surový, priamočiary a hrubozrnný brutal death s kopou slammingu, náklepy a pochody sú však s „hojdačkami“ skombinované nečakane dobre a vďaka hutným gitarám má nahrávka správne zlovestnú atmosféru. Na rozdiel od bežného konzumného slamu toto neznie tupo, hudba má šťavu, hoci skladby sa jedna od druhej nijako extra neodlišujú.
Tam za Pyrenejami sú proste dobrí gitaristi a skladatelia, schopní dodať úroveň aj v súčasnosti degenerujúcemu žánru. Netreba im na to veľa, len trochu prepracovanejšie linky, nejaké to tlmené „zahvízdanie“ a hrubý, kloktavý vokál, tu a tam pripomínajúci niektoré guturálne eskapády Roberta z FERMENTO alebo aj Mattyho Waya (nech tu spomeniem aj trochu Ameriky). Z nahrávky občas trochu vytŕčajú bicie, na ktorých zvuk som zachytil pár sťažností, ale kiež by to u väčšiny okolo slammingu sa točiaceho death metalu bolo aspoň takto.
Z nahrávky občas trochu vytŕčajú bicie, na ktorých zvuk som zachytil pár sťažností, ale kiež by to u väčšiny okolo slammingu sa točiaceho death metalu bolo aspoň takto.
8 / 10
Idolatry Of The Unethical (2014)
Impulsive Psychopathic Acts (2010)
Immortal Cemetery/Disemboweling Of Intestines (Split) (2006)
Smashed And Splattered Organs (2005)
Violence In Motion (2003)
Immortal Cemetery (EP) (1998)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.