END OF GREEN - Twinfinity
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
WASTAGE pôsobili na košickej scéne kedysi dávno v 90. rokoch. Išlo o viac – menej lokálnu záležitosť, ktorá sa v rámci domácej scény nijako extra nezviditeľnila, pokiaľ viem, nevydali v tých časoch ani žiadnu oficiálnejšiu nahrávku (tou sa v tých časoch myslelo po scéne šírené demo zo štúdia). Taká klasika mnohých vtedajších KE kapiel – nejaké koncerty doma a po okolí a potom útlm až ukončenie činnosti bez väčšieho „zápisu do histórie“.
Cca pred dvoma rokmi však bývalí členovia dostali nápad skúsiť to po dlhočiznej dobe znovu a viac kopnúť do vrtule. V tomto smere sa im celkom darí, vďaka kontaktom v súčasnosti často hrávajú aj v maďarskom zahraničí, kde predskakovali napríklad o.i. kanadsko-francúzskym E-FORCE. A majú v ponuke aj čerstvé štvorskladbové EP, na ktorom sa prezentujú s novým vokalistom Bohušom, kedysi aktívnym v HC/crossoverových STONE COLD BITCH, neskôr v SLAVE 4 YOU a ETERNITY (tí svojho času podnikli aj európske turné s DEMENTOR). A druhým gitaristom je tu Jozef Daraš, v dávnych časoch známy z thrash/deathových MORTUARY (neskôr FALLEN OUT, hral aj v XIBALBE, naposledy pred dvoma rokmi na spomienkovom, možno comebackovom koncerte, fras ho vie, to sú proste KE). Ostatní traja členovia, Jaro Zajac – bicie, Ferry Sarkozi – basa a Roman Madej – gitara, pamätajú ešte prvú inkarnáciu kapely.
Dalo by sa povedať, že v hudbe WASTAGE sa stretávajú dva prístupy – jeden ortodoxne thrashmetalový, pretože gitarové postupy často pripomínajú SLAYER v 90. rokoch a klasický thrash celkovo je tu dosť zásadný. Vstupuje však do neho mnoho hard- a thrascoreových motívov kdesi medzi BIOHAZARD, MACHINE HEAD a podobne, čo síce tiež nie je žiadna nová škola, ale vo výsledku znejú WASTAGE modernejšie než v súčasnosti populárny „návrat thrash metalu“, ktorý je v zásade len retrom starých vecí. Hudba je nadupaná, agresívna, priamočiara, metalovo sa tu sóluje, coreovo skanduje v refrénoch, vokál je stredový, na pomedzí thrashových a HC polôh. Pár crossoverových momentov naznačuje, aký smer je frontmanovi najbližší, ale pokiaľ sa názorovú variabilitu podarí zladiť, resp. udržať na uzde, môže byť časom zaujímavo. Vo výsledku zatiaľ ide o hutný, HC strihnutý thrash, ktorý sa napriek „tradicionalistom“ v zostave vyhýba archaickému vyzneniu, takže sľubný debut. S bodovaním sa zatiaľ pridržím pri zemi, je to prvá nahrávka po dlhom spánku, priestoru na vývoj je ešte dosť.
Nový prírastok na slovenskej +/- thrashmetalovej scéne vlastne vôbec nový nie je, potenciál do budúcnosti vykazuje slušný.
6 / 10
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
Po tragické smrti klávesáka Makise Tsamkosogloua, který v roce 2019 zemřel přímo na pódiu, se Řekové vrátili s ještě emotivnější porcí svého prog rocku. I díky výraznému vokálu je opět cítit LEPROUS aura, ale vůbec to nevadí. Výsledek je super.
"Beyond The Masters" zaškrtává všechny položky OSDM "checklistu". Někdo by mohl snad štkáti, že je to pořád to samé, že to nic nového nepřináší, že... Jako by nebylo dost jasné, že variace na odkaz mocných INCANTATION se dají poslouchat od rána do večera.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.