OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od vydania „Entity“ uplynuli tri roky, je teda pochopiteľné, že vysokorýchlostná technická BDM krútňava z Kansasu rovno v americký deň sviatočný pustila do sveta šiesty dlhohrajúci album. O vydanie sa postarali Agonia Records, ktorí z pôvodne bežného podzemne blackmetalového vydavateľstva narástli do až nečakanej veľkosti a hlavne začali hľadať v širších extrémne metalových teritóriách. Že popredná US banda bude na vrchole slávy vydávať u Poliakov, to by pred pár rokmi nikto netipoval.
Dvanásťskladbová nahrávka vznikla v zostave Paul Ryan (gitary, sprievodné vokály), Mike Flores (basgitara, sprievodné vokály), John Longstreth (bicie) a prvýkrát sa tu štúdiovo prezentuje nový (v roku 2011 nastúpivší) sólový vokalista Jason Keyser (tiež MUCOPUS, predtým aj SKINLESS). O pre kapelu typický viacnásobný vokálny útok je postarané veľmi dobre prísnymi dôraznými hĺbkami, ktorým kontrujú zúrivo nakričané vyššie polohy, tu a tam na hranici black metalu.
Ako je to s hudbou? Nuž, máme tu mierne prekvapenie. Počas rokov ORIGIN vychovali celkom slušný zástup žiakov či skôr epigónov, a možno aj preto sa rozhodli neopakovať sa, už na také niečo majú ľudí. Aby nedošlo k omylu – nemilosrdné náklepy sprevádzané divokými polámanými technickými riffmi s efektom „hrania naopak“ a frenetickým trilkovaním, pre ktoré (a preto, že na rozdiel od kvanta „tech“ spolkov neznie samoúčelne až hlúpo) máme ORIGIN radi, tu stále sú vo veľmi potešiteľnom množstve.
Novinkou je, že ORIGIN sa viac než kedykoľvek predtým vynasnažili urobiť album, ktorý by sa neniesol v jednotnom duchu extrémne útočného nárezu od začiatku do konca. A nie je to len vďaka trom inštrumentálkam, ktoré od éterických nálad prechádzajú až ku kozmicky chladným vznešeným „vesmírnym“ atmosféram. Skupina na mnohých miestach stavila aj na priamočiarosť starých deathmetalových čias, do zúrivých rýchlostí vpustila nejednu valivú pasáž a melodiky je ešte o čosi viac než minule.
Aby toho nebolo málo, ORIGIN si tu občas doprajú potešenie „neznieť ako ORIGIN“, čoho najlepším dôkazom je v poradí deviata „Redistribution Of Filth“. Štýlovo tu ide o regulárny grind core v dvoch tempách – nadupané crustové rýchlovky a zbesilé náklepy, v podstate sa dá povedať, že USDM chasa si to tu dáva v štýle NASUM, NAPALM DEATH alebo INHUMATE. Veľmi vydarený album, čo do vývoja trochu prekvapenie, ale takto sa to robiť môže. Zoženiete to aj s bonusom „Kill Yourself“ od S.O.D., a ďalší bonus pre tých, čo sa radi bavia, napísala 17-ročná „metalová autorita“ na starých dobrých archívoch.
ORIGIN v roku 2014 „experimentujú“, ale tak, že z extrémneho metalu nevykročia ani na sekundu.
8 / 10
Chaosmos (2022)
Unparalelled Universe (2017)
Omnipresent (2014)
Entity (2011)
Antithesis (2008)
Echoes Of Decimation (2005)
Informis Infinitas Inhumanitas (2002)
Origin (2000)
A Coming Into Existence (demo) (1998)
Datum vydání: Pátek, 4. července 2014
Vydavatel: Agonia Records
Stopáž: 34:49
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.