Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po čtyřech letech je tu Freddym Cricienem vedená mordparta s novým albem. Osmým. A co je nového? Téměř nic. A to je možná dobře. Stále je to hardcorový energiťák, který nezpomaluje. MADBALL navíc přesně ví, jak postavit i s jednou kytarou chytlavé přímočaré pecky, které naživo v kotli vytvoří hardcorová nebesa.
MADBALL považuji spolu se SICK OF IT ALL za to nejlepší, co dala NYHC scéna světu. Obě dvě kapely dokáží ve svém věku rozdávat skrze hudbu čistokrevnou energii a hardcorovou radost. Silně melodické přes akordy hnané riffy, hardcorové halekačky a štěkavý zpěv, který tu a tam i intonuje a přechází až někam k syrovému a vysokorychlostnímu rock’n‘rollu. Nové album není nic jiného než esencí receptu, který MADBALL vyznávají už léta a který jednoduše funguje, jen jede na trochu vyšší rychlost.
Sestavu od minulého alba doplnil nový mladý bubeník, který do kapely mnoho přinesl. Mike Justian (UNEARTH, THE RED CHORD) je více než znát. Rytmika šlape na jedničku a dodává albu potřebný lauf, kytary jsou o něco naostřenější a ubylo raperských fragmentů ve vokálech. To je asi největší rozdíl oproti minulosti. Ač MADBALL stárnou, je jejich hudba kupodivu mnohem živelnější než v minulosti. Drobnosti jako hostovačka Candace z WALLS OF JERICHO jsou pak už jen třešničkou na dortu.
7,5 / 10
For The Cause (2018)
Hardcore Lives (2014)
Empire (2010)
Infiltrate The System (2007)
Legacy (2005)
Best Of Madball (2003)
NYHC (EP) (2002)
Hold It Down (2000)
Look My Way (1998)
Demonstrating My Style (1996)
Set It Off (1994)
Balls Of Destruction (1989)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 31:55
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
