Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tihle severoameričané z Buffala jsou mistři v tom, kolik metráků jihoamerického vidláctví jde propašovat do hardcoreu. Albem „From Parts Unknown“ posunuli v tomto směru opět laťku o nějaký ten metr dál. Přímá srážka hardcoreové agrese a zaťatosti s frajerským rock’n’rollovým alko-vagabundismem. I zatím poslední album EVERY TIME I DIE je koktejl, na kterém naleznete jak hutné melodické hymny s heroickými sóly, tak upocené přímočaré rozbušky s punkovým tahem. Thrashové riffovačky s vypjatým řvaným i melodickým vokálem mají tu vlastnost, že málokdy polevují z tlaku a energie, která má infekční charakter.
Agresivní a nekompromisní úvod přímo navazuje na energii minulých alb, postupem času ale dochází i na mnohem melodičtější a rock’n’rollovější polohu EVERY TIME I DIE, která například ve skladě „Decayin‘ With The Boys“ neztrácí nic ze splašeného rytmu, ale je melodičtější, hitovější a houpavější než úvod. Jižanský rock tu jednoznačně infiltroval hardcore až do morku kosti. Jediná skladba, která jakoby pocházela z jiného světa, je „Moor“, první minutu a půl jedoucí jen na děsivě a toporně stylizovanému vokálu Keitha Buckleyho a podivně zefektovaném klavíru. Ani její závěr, ve kterém už hraje celá kapela, však nepřesvědčuje. Jakákoliv snaha o záhadné atmosférično se rozplývá v nic. Tohle EVERY TIME I DIE neumí. Zbytek je ale velkoparádní. Poctivá hardcoreová rubanice a rock’n’rollová jízda v jednom, navíc ve slušivé zvukové flanelce značky Kurt Ballou.
From Parts Unknown (2014) Ex Lives (2012) New Junk Aesthetic (2009) The Big Dirty (2007) Gutter Phenomenon (2005) Hot Damn! (2003) Last Night In Town (2002) The Burial Plot Bidding War (EP) (2000)
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!