50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A v zimě se musí kouřit zelený list… Bum. A jedem, postačí pár klasických riffů, trocha řevu, kilo trávy a máme desku natotata. Né né né, takhle ne. Jinak. Občas se prostě objeví kapelka, která i svou prvotinou v duchu grindcoru přece jenom docela překvapí. Nebudu tady tvrdit, že tihle maníci mne zaujali svým strašlivým názvem a že jejich grindcore je vypečenejší než rohlíčky pro císaře Rudolfa. Nemělo by to ani smysl.
Partička vypálených Moraváků se prostě rozhodla vyplodit grindovou desku a povedlo se jim to do té míry, že jim to lanškrounský UG boss rovnou vydal. Jak je to možné, když se tolik jiných kapel plahočí za oficiálně vydaným nosičem dlouho, leč bezúspěšně? No, Mincing (sory, ale celé to psát fakt nehodlám…) prostě vhodně skloubili klasické grindové postupy s kvalitnější netucavou rytmikou a THC nadhledem. Že to dělá leckdo? Hm, možná, ale Mincing se to jaksi napoprvé povedlo o krapítek lépe, než je zvykem. Kombinací „skrímvokálu“ prasátka Topiho s „kňourvokálem“ selátka Reefa dosáhli kýžené vokální variability a ucházejícím chaoszvukem z Poličné si zajistili hlukovou kompaktnost.
Několik veselých až přiblblých inter v duchu Lividity/Ahumado apod. způsobilo autentičnost a rádobyvtipné oživení jinak nepříliš variabilních skladeb, skládaných na oblíbené téma „jedem a ať to hučí“. A ejhle – kristovanoho ono to funguje. Hoši rozumně usoudili, že než dát myšlenkový obsah svých pavýtvorů napospas pitvě vlezlých recenzentů, to dají raději do bookletu sbírku skupinových momentek a Topiho posterekčních fotoaktů. Ostatně pochybuji, že k těm svým vomitátům vůbec mají nějaké texty (snad kromě coveru Last Days Of Humanity). Z patnácti šlemovitých výpotků by mne ale opravdu zajímal ten příběh o zhuleném Fleginovi ve vlaku (song nr. 12). Snad mi to Reef někdy prozradí… No nic. Verdikt tedy zní - první deska funguje. Zůstává otázkou, nakolik se jim podaří udržet děťátko naživu, protože jak známo – opakovaný vtip není vtipem. Jestliže svou další deskou dokáží Mincing… úspěšně rozvinout nastoupenou cestu, jsem ochoten udělit jim titul princů moravského grindu. Králů ne, na to jsou ještě moc mladí. Pokud ale ne, budu nucen trvat na opakování ceremoniálu… ceremoniálu… ceremoniálu…
7 / 10
1. Silent Behind Noise (INTRO)
2. Rather Deaf
3. Pernicious
4. Psycho
5. Confinement
6. Little Duck I.
7. Sexual Spasm
8. Pigsty
9. Thick Head
10. Give Milk To Child
11. Born to Murder the World (LDOH)
12. Nasty Flegin Smoke Ganja in a Smelly Toilet on Train from Vyskov and Young Guard Blasted Him ...
13. Little Duck II
14. Studio Song
15. Lamentation
-bez slovního hodnocení-
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.