Čerstvý londýnský objev, který koketuje s odkazem THE MARS VOLTA, britským punkem a rock’n’rollem i hardcorovou energií, zaujme hlavně spojením hudební progrese a organické živelnosti. V srdci kapely bije v první řadě staré dobré rockové srdce, které má přímočarý tah na branku a neurotické kytarové jízdy i post-hardcorové elementy používá jako koření dodávající materiálu specifickou originální příchuť. Ačkoliv se z minulých vět může zdát, že ZOAX jsou ve svých skladbách lehce žánrově roztříštění, není tomu tak. Celá kolekce působí kompaktně a sevřeně.

Nezanedbatelným prvkem ZOAX je neustálý vývoj skladeb. Nesází se zde na silné refrény, spíše na epičnost, která možná nebude na úplně první poslech, ale rozhodně stojí za ten druhý a třetí, protože vám po čase odhalí spoustu silných míst, na která se budete těšit. Vokál krouží kolem čistého zpěvu, chrapláku i řvaní a ve všech svých polohách je kupodivu přesvědčivý a živočišný poplatně tomu, jak to hudba potřebuje. Pro mě další zajímavé zjevení na britské scéně, které má po debutovém EP velmi solidně nakročeno k plnohodnotné desce.