Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hvězda britské omladiny z kapely POLAR stoupá už nějaký ten pátek strmě vzhůru a jejich jméno se tak směle může zařadit mezi skupiny jako LANDSCAPES nebo ještě známější DEFEATER, kteří patří mezi tahouny melodického hardcoru. Záměrně neříkám například blízké příbuzné STICK TO YOUR GUNS, neboť ti jsou přeci jen o poznání hitovější.
Vzácně vybalancovaný materiál aktuální desky lze rozdělit na dva principy, které se vzájemě skvěle doplňují. Máme zde vyloženě mosherské pasáže, kde jede jeden přímočarý riff podpořený jednotvárným řvaním a melodické rozvíjející se kytarové ornamenty, ve kterých se i vokální projev ve své extrémnosti snaží intonovat nebo je nenápadně podmáznutý melodičtějšími vokály, které budí ten dojem. Tato konfigurace tak vytváří atmosférickou nahrávku, která bude skvěle fungovat i naživo. Přidanou hodnotou jsou pak refrény, které jsou řvané a zpěvné současně, takže si dost dobře představuji, že živě při nich budou lidé pod pódiem hlučnější než kapela.
Povedeným experimentem je skladba „Before The Storn“, kde hostuje zpěvačka Ellie Price. Ta mohla být možná ještě o fous melodicky silnější, ale i tak jde o žánrové zpestření, které příjemně provzdušňuje celé „Shadowed by Vultures“. Ostatní skladby, pominu-li klavírní etudu „Paradise“, jsou až po okraj naplněny materiálem, jež sází na přímočarý tah na branku, melodie a řvaný vokál s melancholickým chuťovým ocasem.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.