OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Né, pomóc... Už jsou tady zase!!! Dvojice šílenců Schizoid a Humanoid udeřili, tentokrát plnohodnotným CD, jež překvapivě nahráli v Doležalově Haciendě za asistence Tondy Rauera. Hmmm... nevím, co kluci berou, ale jejich tvorbu si fakt docela nestíhám. Už jenom obal z pera Humanoida je řádné psycho, gore a umění - prostě jak se říká - tři v jednom!!! Ovšem songů je na kotoučku hned deset. Nazvučit to všechno asi šlo dobře , ale rockový zvuk zde (naštěstí) Hacienda neodvedla.
Ale na druhou stranu asi ani moc nevěděli, co s tím dělat. Je to takové nevýrazné a v pozadí, nevím. Hlavně kytara, která předvádí na grindcore úctyhodné technické vyhrávky, by měla být hutnější a víc vpředu. Takhle v podstatě zaniká dominanta celé kapely. Basa se moc neprosazuje, zato je tu znát vyhranost bicmana Schizoida - to je fakt rychlé a i dost technické. Pohoda, hudebně rozhodně nejdotaženější počin !T.O.O.H.!.
A teď k dominantě bandy - texty! No, na jejich roztomilé příběhy psané v rodném jazyce jsme už zvyklí. Vždy projevovali notnou dávku humoru a ani zde to není jinak. Hned úvodní věc Pošťák aneb Jatka pana Radka vám vyloží příběh krvelačného poštmistra jenž si v pracovní době “dá” jednu stařenku. Tak tady to ještě chápu. I song Nutnost popravy o zbavení se lidských parazitů ještě stíhám. Ale věci typu Eliminace bubnů namrdaných nádob...? No posuďte sami: Okotěné sledovat, je trápit, psychicky deptat. Okotěné sledovat, všechny je zničit. Skutků těch nikdy nelitovat. No kluci sorry, ale nehulíte trochu moc? Stejně tak si nestíhám Sestřel kuželoidních figurek a následné rozstříkání na zebrálním poli. Ehm... ngh.!
A přitom je Schizoid s Humanoidem povedená a jistě přemýšlející dvojka. O tom svědčí i pasáž z věci Z okovů rvaná psýcha: Óóó, v rukou pevné otěže svých chtění chtěl bych mít a vše lidské, nízké, morální na prach rozemlít. A vyblít ten jed, tu nucenou stravu... Pánové, to je Nietzsche jak vystřižený. Ale pryč s filosofií! !T.O.O.H.! a jejich nové CD je skutečně silné kafe. Zvukově ne zrovna dokonalé, ale když si pohrajete s ekvalizérem, je to pohoda. A jejich originální, neotřelý a naprosto šílený technický grind/death je prostě... vyhlazení lidskosti, co říct víc. Okuste, chutná, ale zabíjí!!!
Zvukově ne zrovna dokonalé, ale když si pohrajete s ekvalizérem, je to pohoda. A jejich originální, neotřelý a naprosto šílený technický grind/death je prostě... vyhlazení lidskosti, co říct víc. Okuste, chutná, ale zabíjí!!!
1. POŠŤÁK (aneb jatka pana Radka)
2. NEŠTĚSTÍ
3. ELIMINACE BUBNŮ NAMRDANÝCH NÁDOB
4. Z VYŠŠÍ VŮLE
5. TAK A NE JINAK
6. PYKAT & CHCÍPAT
7. NUTNOST POPRAVY
8. SESTŘEL KUŽELOIDNÍCH FIGUREK A NÁSLEDNÉ ROZSTŘÍKÁNÍ NA ZEBRÁLNÍM POLI
9. Z OKOVŮ RVANÁ PSÝCHA
Order And Punishment (2005)
Pod vládou biče (2002)
Z vyšší vůle (2000)
Live in Prosek (1998)
Sen to není, nesmí (demo) (1997)
Vy kusy mrdacího masa (demo) (1995)
Vydáno: 2001
Vydavatel: na vlastní pěst productions
Stopáž: 33:00
Produkce: !T.O.O.H.!
Studio: Hacienda, Žirovnice (CZE)
Kontakt: Schizoid Veselý, Kanín 53, 289 07 Libice nad Cidlinou, Česká Republika
otrasný zvuk to totálne zničil
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.