Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pryč jsou definitivně doby frackoidní odrzlosti a nespoutané energie. Britští THE HORRORS jsou na svém čtvrtém albu v pokročilém stádiu dospělosti a pevně se usazujícím pojmem v hudebním mainstreamu. Vadí? Rozhodně ne! „Luminous“ je totiž v porovnání s předchozím nesmělým vykročením rázným krokem vojenského velitele. Tam, kde se předtím skupina pokoušela trošku těžkopádně prorazit odlehčenějším a vzdušnějším pojetím, je nyní na jejím místě sebevědomý a zcela jistý projev.
Ne, „Skying“ rozhodně nebyla špatná deska, ale až na „Luminous“ jakoby si všechno definitivně sedlo a začalo dávat smysl. „Primary Colours“ byla jen výrazná epizodní role, poslední výkřik dětí z ulice, než je konečně vpustili do naleštěného televizního studia a navlékli jim oblečky s třpitivými glitry. Tak horké to však ještě ani letos nebude. Na albu přeci jen najdeme kromě vzdušných a vzletných kompozic i několik písní ohlížejících se k posledním zbytkům novovlných osmdesátek (hitová „So Now You Know“, „Jealous Sun“ silně ovlivněná indie-rockem).
Dnešní THE HORROS lze však přirovnat k interpretům, kteří se před třemi dekádami začali od post-punkové výbušnosti obracet k jemnému popovému písničkářství. Že to nemusí znít až tak stradišelně, dokonale přesvědčí skladby jako více než sedmiminutová óda na radost „I See You“ anebo hned následující nádherná balada „Change Your Mind“, ve které Faris Badwan podává jeden ze svých nejlepších pěveckých výkonů.
Že je ostrovní (pop)rocková scéna úplně jiná liga, než tuzemský zasmrádlý rybníček, už není ani potřeba připomínat. U alb jako „Luminous“ by se ani ten největší vyhraněnec neměl stydět za to, že jde s davem. THE HORRORS tímto definitivně vypouští svojí vlastní verzi 2.0.
1. Chasing Shadows
2. First Day of Spring
3. So Now You Know
4. In and Out of Sight
5. Jealous Sun
6. Falling Star
7. I See You
8. Change Your Mind
9. Mine and Yours
10. Sleepwalk
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.