Jsou situace, kdy motat se v kruhu nemusí nutně znamenat nudnou a šedivou stagnaci. Pozoruhodným způsobem se v této situaci totiž ocitli YOUNG WIDOWS, jejichž předchozí počin „In And Out Of Youth And Lightness“ dokonale naplňoval definici interpreta, jež nehodlá za žádnou cenu stát na místě. Příznivci starších a divočejších počinů byli možná zpočátku zaskočeni nebývalou odlehčeností a rozvolněností tohoto materiálu, aby pak po důkladném studiu většina z nich propadla jeho počertech rafinované stavbě a atmosféře.

Letošník rok jakoby však byl ve znamení z jistého úhlu pohledu jasné zpátečky, vždyť jak jinak lze pojmenovat návrat k lomozivému kytarovému zvuku a celkově k nepokrytě „bordeloidní“ produkci jednotlivých songů. Vše se tak jeví jako jasný krok zpět, návrat k osvědčeným jistotám a pohodlíčku dávno vyzkoušeného. Jak už to tak obvykle ale chodí, věci se nakonec dokáží vyvinout i trochu jiným směrem.

Neoddiskutovatelným faktem zůstává, že „Easy Pain“ v mnoha ohledech představuje regres, avšak zároveň i jasný krok vpřed. Ten zas plácá nesmysly, řeknete si. Ano, tento jednoznačný rozpor v předchozím tvrzení lze poměrně jednoduše vysvětlit tak, že se YOUNG WIDOWS tentokráte rozhodli pro mixturu svých kořenů s oním neotřelým pohledem na věc, který najdeme na minulé nahrávce.

Zvuk kytar je tedy opět slušivě neurvalý, neurotický, zkrátka dostatečně emočně nestabilní na to, aby případného posluchače nenechal v úplném klidu. Vokál Evana Pattersona dospěl právě s předchozím albem do pozoruhodného stádia. I přes poměrně stoický projev dokáže ve druhém plánu obhospodařit více než solidní spektrum nálad, díky čemuž YOUNG WIDOWS s nesmírnou lehkostí rozpoutávají nefalšovaný uragán.

Nepotřebují k tomu žádné gradace repetitivních motivů ani útok do plnejch. V tom právě spočívá promyšlenost nahrávky minulé a stejně tak i té současné. Tohle si většina posluchačů naplno uvědomí nejpozději během vyvrcholení druhé skladby „Cool Night“, doprovázené plnotučným kytarovým soundem a naléhavým Pattersonovým opakováním názvu alba, z něhož pochází. Nenápadný rozjezd, obstaraný špinavým zvukem poloakustické kytary a zlověstně znějící baskytary, jež se jakoby rozzuřený pes chystá vyskočit z brlohu na nezvanou návštěvu ve svém teritoriu. Když se pak celá mašinerie dá do pohybu, není už prakticky moc co řešit.

Musím potvrdit, že tohle klamání tělem mám rád. První poslech, druhý poslech - vcelku lehké zklamání a silné pocity stagnace. Pak však vše přichází, jednotlivé díly do sebe zapadají s přesností stavitelů nanoponorek a v uších vám najednou zní opět perfektně promyšlená a entusiasmem nasycená nahrávka, která přesně vystihuje současného ducha tvrdé muziky. Nikam se neohlížet, kašlat na stylové zařazení, vzít si vše potřebné, neřešme odkud odevšad, přidat nemálo svých myšlenek, které prostě musí za každou cenu ven a hlavně – i přes, od samotných dřevorubeckých počátků ještě pod vlajkou BREATHER RESIST, značný progres, v žádném případě nepopírat své kořeny. Je to tak jednoduché, že?