PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Veľkosť OPETH sa ukázala v plnej miere napríklad na minuloročnom Brutal Assaulte. Sympatickí Švédi sú metalovou kapelou, sami sa za metalistov považujú a predsa sú celým svojím zjavom a pôsobením nad akoukoľvek zo všetkých metalových škatuliek. Nový album „Pale Communion“ tomu iba nasadzuje povestnú modro-žltú korunku.
Nasledovník dosky „Heritage“ pokračuje v nastolenej ceste smer fusion a jazz-rock a psychedélia 70. rokov. Je však oveľa ucelenejší, kompaktnejší, hutnejší, lepšie znejúci. A paradoxne, stále dostatočne temný a metalový. Je to presne tak, ako hovoria samotní OPETH – naozaj záleží na tom, čo si pod pojmom metal predstavujete.
Ak hľadáte dobrodružnú, miestami priam revolučnú cestu za umne utajenými krásami veľmi komplexnej nahrávky, v prípade „Pale Communion“ ste na správnej adrese. Je zaujímavé, že aj samotní Åkerfeldtovi spoluhráči v rozhovoroch tvrdia, že sa do nového materiálu veľmi dlho dostávali, jeho poslucháčske a hudobnícke spracovávanie je naozaj pomerne náročné.
Jednoducho tu platí staré známe „podľa seba súdim teba“: Mikael je fanatik, ktorý extrémne veľkú časť svojho voľného času trávi zháňaním, triedením, počúvaním či dokonca čistením platní. Starostlivosť o svoju bohatú zbierku veru nepodceňuje. A ako umelec robí hudbu presne takú, aká sa nachádza, prípadne by sa mohla nachádzať v zbierkach iných, rovnako príjemne postihnutých fanúšikov.
Inými slovami, ak ste notorický sťahovač a hltač empétrojok a potrebujete pri posudzovaní kvality nahrávky okamžitý úder na prvú signálnu, toto nie je hudba pre vás. „Pale Communion“ si pýta dlhú cestu autom krajinou na konci leta, posedenie nad bookletom, keď vonku prichádzajú prvé jesenné dažde – jednoducho čas a pozorné štúdium. Ak vás ani potom táto nahrávka nezhltne úplne celých... nevadí, veď na svete je tak veľa výbornej hudby. Nemusíte ľúbiť práve OPETH.
Aj keď tí si neskonalý obdiv metalistov a classic rockerov skutočne zaslúžia. „Pale Communion“ je o hammondoch, opulentných klávesových plochách, frajerských gitarových vyhrávkach a krásnych sólach, komplikovaných a úžasne premýšľavých bicích, no a samozrejme Åkerfeldtovom úžasnom speve. Nikdy mu to nespievalo takto dobre, nikdy neboli jeho vokály takéto pestré, citlivé a zaujímavo vrstvené. Radosť počúvať, skúste napríklad vypäté pasáže v kúsku „Voice Of Treason“.
„Pale Communion“ je nahrávka, ktorá krásne komplexným vystihuje to, čo mám na OPETH najradšej. „Face Of Melinda“, „Harvest“, „The Drapery Falls“, najsilnejšie momenty z albumu „Damnation“, tá atmosféra, nálada, čistá esencia opethovosti tu proste sú a funguje to aj bez deathmetalových ostňov.
Iba pomyselné poslucháčske vrcholy, žiadne slabé miesta, nuda či vata. „River“ ako jednoznačná srdcovka a ukážka toho, ako OPETH znejú v roku 2014. Tá kombinácia hammondu a akustických gitár v štvrtej minúte, čistá slasť! „Goblin“ ako parádny stred nahrávky, inštrumentálny, rozšafný predel veľkých vecí, ktoré sa dejú všade naokolo. Prekvapujúco košatý úvod albumu v podobe „Eternal Rains Will Come“, ktorej slohy mi hrajú v hlave celé dni. Dokonalá definícia súčasného prog rocku s názvom „Moon Above, Sun Belove“. Úžasný groove singlovky „Cusp Of Eternity“. Pokoj, nežnosť a melanchólia v štýle „Damnation“ v skladbe „Elysian Woes“. Grandiózne finále s názvom „Faith In Others“ v duchu filmovej hudby za účasti 22-členného orchestra.
Je tam všetko a je to skvelé. Jeseň 2014 má aj vďaka OPETH nádherný soundtrack. Tisíckrát vďaka, chlapci švédski!
OPETH vo veľmi silnej chvíľke svojej kariéry. Pokračovanie 70´s tripu, jazz-rock, fusion, metal, orchester, hammondy... veľa hammondov. Celé dobre!
9 / 10
Mikael Åkerfeldt
- spev, gitara
Fredrik Åkesson
- gitara
Joakim Svalberg
- klavír, klávesy
Martin Mendez
- basgitara
Martin Axenrot
- bicie, perkusie
1. Eternal Rains Will Come
2. Cusp Of Eternity
3. Moon Above, Sun Below
4. Elysian Woes
5. Goblin
6. River
7. Voice Of Treason
8. Faith In Others
In Cauda Venenum (2019)
Sorceress (2016)
Pale Communion (2014)
Heritage (2011)
Watershed (2008)
The Roundhouse Tapes (live) (2007)
Ghost Reveries (2005)
Lamentations (DVD) (2004)
Damnation (2003)
Deliverance (2002)
Blackwater Park (2001)
Still Life (1999)
My Arms, Your Hearse (1998)
Live In Rijsel (bootleg) (1996)
Morningrise (1996)
Orchid (1995)
Datum vydání: Úterý, 17. června 2014
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 55:40
Produkce: Mikael Åkerfeldt
Studio: Rockfield Studios, Atlantis Studios, Angel Studios, No Mans Land Studios
Ja už len toľko, že keď rinčia zbrane, mlčia múzy. A hlavne teda naopak.
5. mája tohto roku švédsky kráľ Carl XVI Gustaf otvoril v Štokholme historický seminár, ktoré úlohou bolo pripomenúť Švédom, že ich úžasná krajina už presne dvesto rokov nezažila na svojom území priamy konflikt. Heroický výkon, keď uvážime všetky hrôzy najmä tej prvej polovice dvadsiateho storočia.
Z mojej strany možno tak trochu detinská myšlienka spájať tento fakt s iným príjemným faktom - že všetky tie "Klagopsalmery", "Kolossy", "Vertikaly" a aj "Pale Communiony" sa rodia práve tu. Myslím, že to má niečo do seba a ak aj nie, rád si to vsugerujem. Inak podpisujem Rudiho.
OPETH se úspěšně oklepali ze svého učeneckého pokusu o sedmdesátkový rock a přináší sbírku o koňskou délku dotaženější, dospělejší a více „user friendly“. Stále však nenacházím dostatek magických momentů, na které bylo „Damnation“ z roku 2003 bohatší. Zde jakoby veškeré triumfy Mikael vystřílel hned na začátku (první 2 záseky se vskutku povedly) a zbytek desky dojel na neutrál. Výsledek tak neshledávám strhujícím ani přehnaně svěžím, nanejvýš však příjemným a sympatickým tím, že se po minulém neúspěchu OPETH neotočili k jistotě obhroublých riffů a jdou si za svým hrdě dál.
Zdá sa, že počnúc „Heritage“ začala u OPETH úplne nová etapa existencie. O invencii to už dávno nie je a s odstupom času sa dá odpustiť aj stagnácia na dvoch počinoch pred „Heritage“, kedy kapela trochu kalkulovala s priazňou nemalej posily základne fanúšikov, ktorí objavili kapelu až po dvojičkách „Damnation“ a „Deliverance“. Nič z toho už nie je podstatné. Novinka pokračuje tam kde končil predchodca, ešte väčším podľahnutím retro vplyvom. „Pale Communion“ pôsobí oveľa vyrovnanejšie a kompaktnejšie, zároveň prináša niektoré z najsilnejších momentov celkovej tvorby OPETH. A to predovšetkým vo výborne gradujúcej „River“ či „Moon Above, Sun Below“. Príjemný album, ktorý neútočí na „prvú signálnu“ a v ktorého útrobách možno o to viac objavovať.
OPETH jsou v současnosti metalovou kapelou leda na papíře a možná ještě díky přetrvávajícímu "starému" publiku. Čert však vem tyto úvahy. "Pale Communion" je oproti prkennému předchůdci nahrávkou vyspělou a, ač to zní vzhledem ke své retro povaze trochu prapodivně, i nahrávkou svěží. Švédům se konečně povedlo dokonale zachytit ducha doby a zdá se, že v tomto teritoriu nacházejí svoji novou a velmi silnou můzu. Budoucnost teď nemá cenu řešit. I já si tu jejich současnost naplno užívám. Zatím tedy za...
OPETH urobili ďalší podstatný krok smerom od minulosti. Minulosti, s ktorou neporovnávam a nehodnotím v jej kontexte. V každom prípade som fandil už rozporuplne prijatému „Heritage“, kde kapela zmenila formu, no obsah ostal pôvodný. „Pale Comunion“ tento koncept ďalej rozvíja a vytvára plnú paletu pestrých melódií, nálad v kompozične a zvukovo dotiahnutom celku. Michael aj tentokrát kúzli krásne melódie a postupy, ktoré sú hudobne pestrejšie a rozmanitejšie ako kedykoľvek predtým jasne však zachovávajúc ideový vizuál kapely. Dokonalý výsledok vybrusujú perfektné výkony všetkých protagonistov, esenciálne klávesové melódie, výborný spev, komplikované bicie a basgitarové party, ktoré sú často nositeľmi melódií. Nahrávka je v konečnom výsledku progresívna, oprostená od akéhokoľvek metalu, čerpajúca z odkazov velikánov minulého storočia, na druhej strane zvukovo moderná a svojou atmosférou elektrizujúca. Ako už Rudi v recenzii spomenul, aj tohto ročná jeseň má svoj album a ja sa na ňu aj preto teším.
Sterilní nuda. Přijde mi, jako by to snad ani nesložil a nenahrál člověk, ale počítač. Album naprosto prázdné a bez emocí a pro mě potvrzení toho, že Opeth prostě nejsou pro mě. Pro mě je tento typ hudby dobrý tak akorát do postele k usínání.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.