Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
XANDRIA se počátkem minulé dekády profilovala jako zajímavá alternativa na tehdy (vlastně i dosud) populární vlnu krasavic v metalovém světě, kde největšího ohlasu dosáhli NIGHTWISH. První tři alba přinesla i pár zajímavých momentů. To třetí, paradoxně zřejmě nejpovedenější, se však již začalo až příliš podobat nepopiratelným vzorům z Finska a holandské partě okolo Sharon den Adel. S dalšími alby pak již zajímavost této německé kapely začala uvadat. Podobně tak mizel i sexappeal zpěvačky Lisy Middelhauve, která začala nabírat monstrózních rozměrů. Jestli byly důvodem jejího odchodu hudební neshody nebo omezená nosnost koncertních pódií, je již asi nepodstatné. Následné hledání náhrady nedopadlo vždy dobře a ani současná zpěvačka rozhodně velkou výhrou není. Sice předepsané noty dává, ale o osobitosti vlastního projevu se zrovna mluvit nedá.
Novinka více než kdy dříve splývá v jednu mohutnou hradbu symfonického (či syntetického) zvuku, avšak tento přístup již dnes nikoho neohromí. XANDRIA vsadila na hudební pompéznost a sborové chorály v době, kdy mnozí konkurenti se pomalu vrací k čitelnějším rockovým základům. Přesto se na albu najde několik zajímavých okamžiků. Ať už je to klipová skladba „Nightfall“ nebo pár dalších kousků („Stardust“, „Dreamkeeper“, „Come With Me“, „Little Red Relish“), kde je vidět, že potenciál napsat a rozvést pěknou melodii tu stále ještě je. Škoda, že se kapela nevrátila ke svým počátkům. Na novince k vlastní škodě většinu podařených nápadů ubijí monstrózním zvukem a nastavovanými chorály. Střízlivé a komorní pojetí jejich prvotiny by jim slušelo mnohem víc. K tomu je navíc patrno, že dobrá polovina alba je nastavovaná kaše a recyklace nápadů z minulosti. Zřejmě by to chtělo trochu vydechnout a dát si kratší (nebo delší?) tvůrčí pauzu. Letos to ještě XANDRIA uhrála na průměr, ale je to s odřenýma ušima.
Tuto kapelu můžeme pomalu a s klidným svědomím odepsat. Novinka nepřináší nic, co by nějak vyčnívalo z průměru. Pár slušných melodií, ale to je asi tak všechno.
1. Sacrificium
2. Nightfall
3. Dreamkeeper
4. Stardust
5. The Undiscovered Land
6. Betrayer
7. Until The End
8. Come With Me
9. Little Red Relish
10. Our Neverworld
11. Temple Of Hate
12. Sweet Atonement
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.