OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tři týpci z Bordeaux na sebe upozornili již v roce 2011, kdy svou debutovou deskou rozčeřili vody fousatých dřevorubeckých skupin. Album „Mars Red Sky“ tehdy vybočovalo z řady jak zvukem, tak i tím jak kombinovalo průzračně čisté vokály a nehorázně zbustrovaný a nafuzzený instrumentální stroj. Po několika EP a splitech je tu trio tento rok s nahrávkou, kterou zaštítili samotní Listenable records, tedy stejný label, jež vytáhnul GOJIRU nebo GOROD. A ačkoliv je styl MARS RED SKY na hony vzdálem výše jmenovaným, jsem si jist, že je to od Listenable sázka na tu správnou kartu.
MARS RED SKY už od počátku velmi zajímavým způsobem kombinují psychedelii, to nejšpinavější stonerové podloží a velkou dávku hípísáctví. Nad chlupatými těžkými stěnami z kytar létá melodický vokál, který je ryzí esencí přelomu šedesátek a sedmdesátek. Nějakým magickým způsobem tato nesourodá kombinace v jejich podání velmi dobře funguje. Základnu téměř vždy vytváří kolovrátkovité hrubé riffování, ze kterého občas vyjede kytara do sólového tažení a následně tu silné melodie mezi tím nejšpinavějším kytarovým zvukem drží sympaticky uhlazený melodický zpěv. Protiklady se přece přitahují. MARS RED SKY díky tomuto spojení chytají retro náboj, který je neuvěřitelně cool a sexy. Zdá se mi, že ryzí instrumentálka „Arcadia“ na albu pak lehce ztrácí, díky tomu, že zde tento základní princip kapely zde chybí.
Vřele k pozornosti doporučuji nejen LP „Stranted in Arcadia“ ale i ředchozí EP „Be My Guide“, které sice nemá zvukovou brilianci aktuálního alba, ale skladby mají více půvabu – pokud toto slovo lze použít v souvislosti s psychedelickým stoner rockem.
Přidávám dva odkazy na materiál z debutového alba:
8 / 10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.