OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dve dekády na scéne tohto roku oslavujú aj chicagskí GORGASM. Medzi fanúšikmi brutálneho amerického death metalu ide o uznávaný pojem, ktorý sa síce často boril s početnými zmenami v zostave, napriek tomu však koncertne pobehal nielen rodnú hrudu, pred niekoľkými rokmi na európskom turné zavítal aj do Žiliny. (Tam bol poctený klasickou nepočetnou návštevnosťou, ale na Slovensku je to tak.)
Hlavným ťahúňom spolku je už od roku 1994 gitarista a vokalista Damian „Tom“ Leski, ktorého na štvrtom dlhohrajúcom albume, vydanom 31. júla u sľubne sa rozbiehajúcich kalifornských New Standard Elite, sprevádzajú bubeník Kyle Christman, gitarista Ryan Saylor a basák/vokalista Anthony Voight. Damian sa ako vokál činí aj v reaktivovaných BROKEN HOPE + má ďalšie záväzky rovnako ako zvyšok zostavy, ale to tu zas také podstatné nie je. Stačí spomenúť, že všetci traja hrajú v indianských SARCOPHAGY (album „The Summoning“, 2012).
Na novinku GORGASM sme tentokrát nečakali osem rokov, ako to bolo v prípade predošlej veci „Orgy Of Murder“, trinásťskladbová, necelých 40 minút trvajúca súprava bola „pod strechou“ už po čosi vyše troch. Stačí si pozrieť obal a názvy skladieb a možno vyvodiť záver, že Leski v BROKEN HOPE spieva rozhodne lepšie texty než „doma“, u BH je to samozrejme gore až za roh, ale tak akosi na vyššej úrovni. Tu je to „sex, murder, gore, perversion, torture“ s dôrazom na všetky oplzlosti a ohavnosti, ktoré sa dajú urobiť ženskej, najlepšie asi prostitútke. Tieto puberťácke nápady už mocne vadia, byť toto nejaká nová kapela, ani sa tým nezaoberám, ale GORGASM som začal počúvať pred mnohými rokmi, takže toto „zo starej známosti“ beriem na milosť.
Hudobne ide o vydarené dielo, tu je všetko v poriadku. Hutný a dosť technicky podaný, zároveň veľmi natlakovaný a útočný brutálny death metal. Na viacerých miestach vyznieva ako potomok SUFFOCATION, mixnutý temnou kalifornskou školou, reprezentovanou DEEDS OF FLESH, a domácou chicagskou tradíciou, v prvom rade FLESHGRIND. Rovnako ako oni aj GORGASM dávajú pomerne výrazný priestor melódiám a ladným harmonickým štruktúram. Album buduje hlavne na rýchlych tempách a náklepoch, popri tom je tu aj zdravá (skôr symbolická) dávka mlátenia slamy. Vokály sú prevažne hlboké, growlové, dôrazné a útočné, Leski je tu doma, jeho prejav je teda o dosť istejší než v BH. Zvuk a atmosféra albumu sa nesú v temnom, zlovestnom zafarbení, použité intrá sú skôr vulgárneho až snuffového charakteru, proste GORGASM sa to páči takto.
Hudobne a vokálne naďalej záruka USBDM kvality, texty ako zvyčajne pre jedného vtipné, pre druhého hlúpe.
8 / 10
Destined To Violate (2014)
Orgy Of Murder (2011)
Promo (demo) (2006)
Masticate To Dominate (2003)
Bleeding Profusely (2001)
Morbid Overgrowth/Stripped To Bone (demo) (2000)
Stabwound Intercourse (EP) (1998)
Promo (demo) (1997)
Demo (demo) (1996)
Vydáno: 2014
Vydavatel: New Standard Elite
Stopáž: 39:15
Poctivý brutal death metal...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.