Pirátství je zločin a zločin se nevyplácí,
a tak se večer vracíme domů chudí jak kostelní myši,
ale radši budu žít svůj život v hadrech,
než být upoután k rodinnému stolu nějakou čarodějnicí. („Drink“)

Je skutečně sympatické vidět skotské piráty ALESTORM nebrat se stále smrtelně vážně. A přestože by to tu a tam mohlo vypadat, že jim je vlajka se zkříženými hnáty vlastnější než rodná řeč, mají v zásobě další a další vychytávky, kterými to jednoznačně dementují. Vždyť kdo jiný by také na onu vlajku místo lebky umístil motiv audiokazety, že. Singl z aktuálního alba s maximálně výstižným názvem „Drink“ mě v tomhle názoru jen utvrdil a můžu zodpovědně říct, že podobně odlehčenou a zároveň údernou metalovou skladbu jsem už dlouho neslyšel. Na „Sunset On The Golden Age“ jsem byl tudíž nesmírně zvědav, zejména při vědomí toho, že dvě třetiny z dosavadní dlouhohrající produkce Skotů byly opravdu znamenitě odvedenou metalovou prací.

Poseidon k nim však tentokráte nebyl právě milostiv, nejspíš asi proto, že mu coby chudí piráti nemohli příliš často a bohatě obětovat. V duchu recenzentské terminologie tak kapela na svém čtvrtém cédéčku uvízla někde mezi svým druhým a třetím albem, z nichž to dřívější bylo prachmizerné a to druhé naopak poměrně vyvedené. Jakoby už nezbylo mnoho objektivně použitelných jednoduchých melodických motivů, které by se ve folkovém duchu daly vyhrávat do těžkého základu metalových kytar, a když už zbyly, jsou buď méně „užitné“ nebo naopak více opotřebené.

Názorný je v tomto směru hned startovní výstřel v podobě „Walk The Plank“, skladby, která nezní zrovna nejpřesvědčivěji, přestože disponuje všemi základními atributy ALESTORM, tedy skočnou rychlostí doplněnou symfonickou instrumentací a řízným refrénem. Rozpačitý dojem ovšem vzápětí stoprocentně vynahrazuje již zmíněná pecka „Drink“, roztáčící k životu nejeden ztuhlý metalový kloub. Vcelku povedeně zní poté i „Magnetic North“ a „1741 (The Battle Of Cartagena)“, jejíž diskotékově osmdesátkový úvod je příjemnou nadstavbou jejího epického rozmachu. „Mead From Hell“ už je ale znovu na štíru s přesvědčivostí a následující dvě položky alba jsou na tom coby nejhlušší a nejprázdnější místo nahrávky ještě hůře.

Do jejího konce však ještě něco málo času zbývá a ten je naštěstí využit smysluplněji. Nejprve nás čeká řízná legrácka „Wooden Leg!“, které nechybí švih ani říz, po ní textově mimořádně padnoucí cover „Hangover“ popíkového Taia Cruze a finále si odkroutíme s titulní skladbou, jež znovu vrací věci metalové tam, kam patří, a se svým mrazivým ústředním melodickým motivem dokáže bavit po celých jedenáct minut svého hracího času. Jako kdyby se tady odehrávaly jedny z nejdůležitějších věcí pirátského metalového dávnověku.

Co s tím je jistě otázka především pro nejširší metalové publikum, jako jeho nedílná součást ovšem musím chtě nechtě konstatovat, že tohle zkrátka není úplně ten ALESTORM, který máme my, všichni jeho fanoušci, rádi.

Každý den žijeme, jako kdyby už nebylo co ztratit,
ale každý muž má svou potřebu a tou je chlast,
říká se, že ty nejlepší věci v životě jsou zdarma,
tak mi koukejte navalit všechno vaše pivo a rum! („Drink“)