Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další dítě China Morena z DEFTONES a dokonalý soundtrack k noční procházce podzimním městem, kdy obloha přes mraky není vidět a v kalužích se zrcadlí ulice. Hudba na albu má neonovou příchuť, je pro ni sice určující specifický Morenův vokál, ale současně také silný důraz na experimentování se zvukem. Výsledek zní jakoby se DEFTONES rozhodli hrát jen ukolébavky a náladové balady, které následně protáhli hodně dlouhou trubkou, jež kompletně zelektrizovala zvuk. Kytary jsou potlačené a uhlazené, ale neustále je někde cítit statická elektřina. Celé je to takové zvláštně uhlazeně neuhlazené, nepříliš hitové, ale vlastně sexy. Hudba, kterou si nepouštějte ve dne. Specifické kouzlo pak má ve chvílích, kdy noční obloha bledne a vy jste ještě nešli spát. Vlastně je to možná přesně dokonalé hudební zachycení tohoto okamžiku.
Zvukovou stránku má na svědomí Shaun Lopez a je zapotřebí mu za tuto kolekci vyseknout poklonu. Moc se mi líbí, jak se jednotlivé skladby plazí v dokonale neučesaných zvucích, které působí až hypnoticky. Vznikl tak velmi náladový elektropop s vlastním velmi neokoukaným a trochu nevypočitatelným obličejem.
Toto album je složeno vlastně ze tří třetin. První třetinou jsou skladby, které se objevily na prvním EP, druhou množinou jsou skladby z druhého EP a třetí pak písně zcela nové. Dohromady pak ale tvoří jeden homogenní celek, který do sebe absorboval ambientní plochy i pasáže, které odkazují k novému materiálu DEFTONES. V každém případě jde o desku, kterou se vyplatí neminout.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!