OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
BLACK MONOLITH - Passenger
Nebolo by spravodlivé spomínať tu DEAFHEAVEN viac ako raz. Jediný člen debutujúceho amerického projektu BLACK MONOLITH pomáhal hipsterským blackmetalistom na turné ako gitarista, má s nimi spoločného producenta a vydáva na novom vydavateľstve ich frontmana. Ale tam sa očividné styčné body končia.
Niežeby tu neboli náznaky modernejších nápadov, lenže miešanec d-beatu a black metalu ich nepúšťa na povrch cez utopený zvuk. Ten sa zdá byť skôr povinnosťou než čímkoľvek iným a ťahá so sebou dole aj inak celkom dôležité melódie švédskeho strihu. Nie je to primitívnosť v klasickom zmysle, skôr vyjadrenie postoja.
Inak je to celkom funkčná čierna víchrica. Od „bum-čvacht“ rytmu, cez blackové klepačky až po crustové štekanie. Jediné, čo zatiaľ chýba, je čokoľvek viac než zdravý základ. BLACK MONOLITH je zatiaľ súborom inšpirácií a imitácií, na ktorý si ťažko spomeniete aj o rok.
Diskuse: zatím žádná - buďte první
6 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2014
Vydavatel: All Black Recording Company
Stopáž: 39:52
HODNOCENÍ
Autor recenze:
Počet čtenářských hodnocení: zatím žádné - buďte první
VLOŽIT HODNOCENÍ
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.