Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebolo by spravodlivé spomínať tu DEAFHEAVEN viac ako raz. Jediný člen debutujúceho amerického projektu BLACK MONOLITH pomáhal hipsterským blackmetalistom na turné ako gitarista, má s nimi spoločného producenta a vydáva na novom vydavateľstve ich frontmana. Ale tam sa očividné styčné body končia.
Niežeby tu neboli náznaky modernejších nápadov, lenže miešanec d-beatu a black metalu ich nepúšťa na povrch cez utopený zvuk. Ten sa zdá byť skôr povinnosťou než čímkoľvek iným a ťahá so sebou dole aj inak celkom dôležité melódie švédskeho strihu. Nie je to primitívnosť v klasickom zmysle, skôr vyjadrenie postoja.
Inak je to celkom funkčná čierna víchrica. Od „bum-čvacht“ rytmu, cez blackové klepačky až po crustové štekanie. Jediné, čo zatiaľ chýba, je čokoľvek viac než zdravý základ. BLACK MONOLITH je zatiaľ súborom inšpirácií a imitácií, na ktorý si ťažko spomeniete aj o rok.
6 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: All Black Recording Company
Stopáž: 39:52
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
