Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebolo by spravodlivé spomínať tu DEAFHEAVEN viac ako raz. Jediný člen debutujúceho amerického projektu BLACK MONOLITH pomáhal hipsterským blackmetalistom na turné ako gitarista, má s nimi spoločného producenta a vydáva na novom vydavateľstve ich frontmana. Ale tam sa očividné styčné body končia.
Niežeby tu neboli náznaky modernejších nápadov, lenže miešanec d-beatu a black metalu ich nepúšťa na povrch cez utopený zvuk. Ten sa zdá byť skôr povinnosťou než čímkoľvek iným a ťahá so sebou dole aj inak celkom dôležité melódie švédskeho strihu. Nie je to primitívnosť v klasickom zmysle, skôr vyjadrenie postoja.
Inak je to celkom funkčná čierna víchrica. Od „bum-čvacht“ rytmu, cez blackové klepačky až po crustové štekanie. Jediné, čo zatiaľ chýba, je čokoľvek viac než zdravý základ. BLACK MONOLITH je zatiaľ súborom inšpirácií a imitácií, na ktorý si ťažko spomeniete aj o rok.
6 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: All Black Recording Company
Stopáž: 39:52
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
