Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebolo by spravodlivé spomínať tu DEAFHEAVEN viac ako raz. Jediný člen debutujúceho amerického projektu BLACK MONOLITH pomáhal hipsterským blackmetalistom na turné ako gitarista, má s nimi spoločného producenta a vydáva na novom vydavateľstve ich frontmana. Ale tam sa očividné styčné body končia.
Niežeby tu neboli náznaky modernejších nápadov, lenže miešanec d-beatu a black metalu ich nepúšťa na povrch cez utopený zvuk. Ten sa zdá byť skôr povinnosťou než čímkoľvek iným a ťahá so sebou dole aj inak celkom dôležité melódie švédskeho strihu. Nie je to primitívnosť v klasickom zmysle, skôr vyjadrenie postoja.
Inak je to celkom funkčná čierna víchrica. Od „bum-čvacht“ rytmu, cez blackové klepačky až po crustové štekanie. Jediné, čo zatiaľ chýba, je čokoľvek viac než zdravý základ. BLACK MONOLITH je zatiaľ súborom inšpirácií a imitácií, na ktorý si ťažko spomeniete aj o rok.
6 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: All Black Recording Company
Stopáž: 39:52
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
