Už před koncertem bylo jasné, že toto nebude jen tak obyčejný večer. V sedm hodin před Sedmičkou postává pestrá paleta lidí, zahrnující grinders z Obscene Extreme, patnáctileté punks i čtyřicátníky, kteří stavěli na nohy domácí hardcorovou scénu. Není se čemu divit. NEGATIVE APPROACH jsou legendou, která betonovala základy světového hardcore-punku.

V 8:35, na minutu přesně, nastupuje sebranka řidičů tourbusů, kteří, pokud se náhodou potkají v Praze, vždy to v poslední době oslaví koncertem, který velmi nemilosrdně nakopává prdele. V 8:45 jejich set končí. Jenže MILKA SS dokáže do těch deseti minut narvat tolik děje, že mnohým jiným kapelám by to stačilo na tříhodinový koncert. Psát víc je škoda slov. Stejně se mi nepodaří vyjádřit škandální brajl, který tato čtyřka superhrdinů produkuje. I foťák mi při jejich setu odmítá poslušnost.

MILKA SS je roztažená u levé zdi sedmičky, tedy úplně mimo pódium. Basa je tažená přes dva aparáty. Bubeník mezi skladbami poletuje v publiku. Mikrofon to s Tomášem nemá lehké, často někam letí. Fanoušci to také nemají lehké, Tomáš s nimi stále střídá sexuální polohy. Zvuková stěna je tak intenzivní, že po koncertu hledám uši, které mi to někam odfouklo. Na konci kapela rozkopává bicí. No prostě na takovém koncertě musíte být, jinak nepochopíte. Abych byl přesný. Tím nezaručuji, že pokud na něm budete, tak pochopíte…

Nečekal jsem, že mě NEGATIVE APPROACH v klubu semelou na prach. Čekal jsem, že to bude dobrý, vždyť když to tu rozbalili před dvěma lety na Obscene Extreme, byla to paráda, ale tato kapela byla v malém klubu opravdovým mlýnkem na lidská těla.

John Brannon neuhnul pohledem ani výrazem. Jeho nasraný obličej jen několikrát krátce poděkoval a jinak bez ustání nekompromisně řval na lidi a lidi řvali na něj. Stejnou zatvrzelost prokázal i Harold Richardson, který se na počátku koncertu otočil čelem k bicím a k publiku se otočil až na konci... Koncert odpaluje třicetiletá hymna „Hypocrite“ a v nastoleném neúnavném tempu NEGATIVE APPROACH pokračují po celou dobu. Sedmička kontruje. Jsou tu lezci po stropu a na zemi v pitu je čerstvě vypocená louže. Atmosféra, jakou jsem na Sedmičce již delší čas nezažil. Na konci setu „I‘ll Survive“, „Sick Of Talk“ a hlavně pak „Can´t Tell No One“. Nikdy bych nečekal, že banda, kterou vedou padesátníci, může způsobit takový masakr. Ze Strahovského kopce vycházím osprchovaný potem okolních lidí a nabyt pozitivní energií do dalších dní.