PERSEUS je sice nové jméno na domácí (ortodoxně) heavymetalové scéně, ale jména za ním schovaná rozhodně žádnými nováčky nejsou. Respektive především jméno Miroslava Spilky, neúnavného metalového matadora, který si už prošel kapelami SKRAMASAX a zejména CALIBOS, s níž byl spojován téměř dvacet let. To ovšem přestalo platit v roce 2008, kdy se s kapelou rozešel a postavil si projekt vlastní – snad natruc pojmenovaný CALLIBOS M.S. – s nímž natočil o dva roky později poměrně povedené album „Nosferatu“.

Že však situace souběžné existence dvou kapel téměř shodného jména (původní CALIBOS to samozřejmě táhnou dál, jen s jiným zpěvákem) byla poměrně nešťastnou, sáhli Spilka a spol. k novému pojmenování. Posloužilo jim k tomu jméno hrdinného Persea, které se ostatně přímo nabízelo, neboť kdo jiný přece vyzval bájného Kaliba na souboj (a kdo ho také porazil, jak by k tomu nejspíš dodali samotní PERSEUS).

Album, jež spolu PERSEUS následně v olomouckém DS studiu zpěvákova syna Davida (mimochodem, finalisty jednoho z ročníků „Česko hledá Superstar“) nahráli, je jako obraz namalovaný v duchu pravé, nefalšované heavymetalové ikony. Řízné kovové riffy, pevné tempo, sem tam i odpíchnuté v dvoukopákovém rytmu, jasně čitelné motivy včetně těch melodických, barevná sóla a samozřejmě i pevný a charismatický zpěvákův projev. To vše zde má své přesně určené místo, z nějž se prakticky nic nehne ani o píď někam jinam. Ale i o tomhle je zkrátka ortodoxnost.

Na jejím oltáři, jak ostatně dnes také jinak, zůstává především občasná nepůvodnost a sem tam i poměrně za uši tahající textová neobratnost („Doro, Doro, přiveď panny, chci mít krve plné vany, Iron Maiden ve sklepích už čeká…“ – „Hraběnka Báthoryová“). Nikdy to ovšem nedojde tak daleko, že by kapele tím pádem vypadly z rukou otěže k vedení celého alba, a že by proto nad ním ztratila kontrolu. V tomto směru naopak stojí určitě za zmínku zejména výborná úvodní věc „Kříže na obzoru“, jíž zmíněná „Hraběnka Báthoryová“, „Krkavčí věž“ s perfektní prací bicích navíc a titulní „Perseus“ (v textu mimochodem uvádějící v praxi to, co jsem o dva odstavce výše naťuknul – „Calibos už není, Perseus vše změní…“), která jakoby navíc definitivně převážila misky vah recenzentovy nerozhodnosti na tu pro kapelu správnou stranu.

Nezastírám totiž, že předchozí album Spilkovy družiny „Nosferatu“ mne oslovilo poněkud více. „Říše vlků“ ale i tak má svou hodnotu, protože když už nic jiného, rozhodně nabízí několik správných heavymetalových kousků, a snad i proto na té naší původní domácí kovové scéně úplně nezapadne. Respektive, já tomu aspoň celkem věřím.